Právě jste plánovali návštěvu za mnou do kina v Chrudimi? Máte smůlu. Druhý víkend v červnu 2012 byl mým posledním víkendem promítání v Biobaroku v Chrudimi. Důvodů ke skončení promítání jsem měl více. Některé byly více a některé zase méně zásadní, ale bylo to nevyhnutelné.
Promítačem kina Družba v Chotěboři ovšem stále jsem a z něj jsem byl vyslán 12. června na seminář projektu Nové kino 2012, který má za cíl pomoci kinům po přechodu na digitální projekci v udržení či dokonce přilákání nových diváků. Kina, která jsou do projektu zapsána, se na připravených seminářích nejen v Praze, ale třeba i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, za pomoci svých zástupů, učí novým trendům při programování filmů, vzájemně mezi sebou sdílí vědomosti a zkušenosti s novými technologiemi a od odborníků se dozvídají užitečné informace o svých nových systémech, které jim třeba jejich integrátoři neřekli.
A právě toho odborného rázu byl seminář, kterého jsem se zúčasnil já. Začátek programu byl o půl desáté ráno v kině Světozor ve foyer před velkým sálem. První půlhodina byla věnována snídani. Sladké cukrovinky, záviny, koblížky či štrúdly byly rozmístěny u malých stolků a k nim šlo pít vodu, kávu i čaj. Pod schody postával iniciátor a hlavní vedoucí projektu pan Petr Vítek, velice známý mezi kinaři i distributory. Čtenář, který se v těchto odvětvích nepohybuje si ho může spojit s oblíbenými živými přenosy Live In MET operami, balety a jinými skvosty moderní live projekce z ciziny. Když jsem do Světozoru dorazil, bylo zde asi dvacet lidí a počet se během té půlhodiny na občerstvení rozrostl k padesáti. Protože jsem já ani nikdo od nás z kina ještě na žádné akci projektu Nové kino 2012 nebyl, nevěděl jsem co mám od programu očekávat. Doporučení vyzývalo k přivezení laptopu. Ten se mi nechtělo brát, vzal jsem si tedy blok a pero. V deset hodin jsme se všichni přesunuli do sálu a pan Vítek začal slovy, že je toho tolik, že to vůbec nestíháme. Představil plán dne, přednášející a pustil se do svého krátkého bloku o zásadách dobře fungujícího kina. Zmínil zde, mimo jiné, že malá jednosálová kina mají velikou šanci být lepšími kiny, než jsou multiplexy a jak toho docilovat. Uváděl jednotlivé aspekty digitální filmové projekce a již zde jsem si začal dělat poznámky a zapisovat si zajímavé poznatky ze zkušeností pana Vítka. Po něm se slova ujal člověk, kvůli kterému hlavně jsem do Prahy jel. Konzultant firmy Dolby Pavel Štverák. Firma Dolby se v dnešní době zabývá od drobných počítačových komponent po špičkové zvukové systémy nejenom do kin a jeho přednáška pro mě byla opravdu velice zajímavá. Rozebíral zvukové kanály pro kinosály, zvukové systémy 5.1, 7.1, ale i nově přicházející mnohokanálové systémy pro 3D zvuk. Součástí jeho bloku byla také návštěva promítací kabiny Světozoru a poté i ukázky testování nastavení zvuku v kinosálech, kterými musí všechna kina, chtějící promítat filmové kopie (tedy kina pod standardem DCI), projít. Ne ve všech kinech jsou ovšem právě zvukové systémy nastaveny správně (například kino Biobaroko v Chrudimi) anebo se provádí jejich pravidelná kontrola. Před obědem se bylo osazenstvo podívat i za plátno na protirušící stěnu, o které jsem před tím například nikdy neslyšel.
Do oběda jsem měl popsáno šest stran bloku a pořádně mi vyhládlo. Naštěstí byl ve foyer připraven na půl jednou oběd ve formě studených, ale dobrých baget. S panem Štverákem se mi při obědě podařilo zavést dobrou diskuzi na témata, která mě pálila a která jsem si již z Chotěboře přivezl. Je to právě prostorový zvuk 7.1, který je v několika kinech v republice nainstalován, ale pro který není většina distributorů ochotna pořizovat nabízené distribuční kopie z ciziny. Mezi ně nepatří například právě filmový distributor Aerofilms pro nějž pan Vítek pracuje a který nám například byl, zatím jako jediný, schopen poskytnout zvukový zážitek 7.1, u Chemical Brothers: Don't Think. I pan Vítek se do diskuze zapojil a společně jsme probírali i další radosti a strasti práce s různými digitálními systémy. Shodli jsme se například na tom, že kinoservery od firmy Doremi (jeden z nejrozšířenějších kinoserverů u nás) jsou vlastně docela dost nepohodlné pro obsluhu a štvou nás.
Po obědě se celá společnost přesunula na malý sál kina Světozor, kde dál pokračoval program. Nastoupil tentokrát pan Mirek Sochor z firmy UPP, věnující se post produkci filmů a výrobě KDM klíčů pro digitální filmy. Ten hovořil o kvalitě obrazu, jejích vlastnostech a různorodosti a opět nastiňoval budoucnost v tomto oboru. Krátce představil i celkový DCI standard a nakolik se iniciátorům podařilo naplnit jeho cíle (ne ve všem se to povedlo - doba šla například technologicky rychleji dopředu, než očekávali). Zajímavostí z tohoto bloku je, že někteří výrobci telefonů a malých počítačů se holedbají svými úžasnými displayi s rozlišením 8K a více, jež je ale vyšší, než lidské oko dokáže na danou vzdálenost rozeznat.
Než se ovšem přednášející dostal k ukázkám nastavení obrazu, musel jsem už utíkat na vlak a jet domů do Chotěboře, kde mě čekalo promítání. Seminář shledávám za velice přínosný a odvezl jsem si mnoho poznatků, které jsem předal svým kolegům a spolupracovníkům a jež jsem využil i v následné návštěvě našeho integrátora Audiomaster, kdy jsem se vyptával na věci, které mi ohledně našeho kina nebyly třeba úplně jasné.
