Jeden prsten vládne všem.. ale co když jich mám šest?

Je tomu opravdu tak. K šesti prstenům moci mám navíc celé společenstvo a tři Eomery. Nakoupil jsem totiž kompletní sérii LEGO Pán prstenů a něco i vícekrát. No a když jsem to všechno postavil, napadlo mě, že bych na tyto sety napsal recenzi. Nejsem žádný LEGO recenzent či odborník, spíš jen fanoušek jak Pána prstenů tak i stavebnice LEGO.

    Když jsem si před prázdninami dopisoval s marketingovým oddělením firmy LEGO pro ČR, bylo mi řečeno, že sety "LEGO the Lord of the Rings" přijdou (přestože v USA již byly k sehnání) až v srpnu. Já měl to štěstí a sety naživo viděl již v červenci v dánské LEGO centrále v Billundu, kde na nás koukaly zpoza oken vývojářských kanceláří. Na krabice jsem si sáhl jen o pár dní později, v norských obchodech s hračkami. Po návratu domů jsem ale skutečně našel Středozem na pultech našich obchodů. Nemohl jsem se dočkat, až si je také objednám. Učinil jsem tak a do dvou pracovních dnů mi domů přišla obří krabice s pokladem uvnitř. Ke stavění jsem se nedostal hned, musel jsem si počkat až na září, kdy jsem na to teprve našel čas.

    Nejprve jsem se vrhl na Doly v Morii™. Stavebnice s 776 kostkami a devíti minifigurami. Na straně zla (horských skřetů) jsou zde dva zelinkaví ušatí skřeti s dvojími obličeji (minimální změna jejich mimiky jistě značí o jejich nízkých výrazových schopnostech - možná trochu zbytečné, ale určitě vtipné) a jeden jeskynní obr (ten je opravdu věrně napodoben a jde z něj strach, jak pronesla moje 26ti-letá sestra). Není moc pohyblivý a pokud se držíte plánku, zjistíte, že s palicí v pravé ruce není až tak úplně vyvážený. Ruce má však dvě, že. Na druhé straně jsou tu členové společenstva: opravdu skvěle provedený Boromir s velkým štítem a pláštěm, kterého si hned zamilujete, dále Gimli s perfektní helmou a vousy (má krátké nohy, aby byl menší, což však do značné míry omezuje vytvářet s ním vtipné situace, které známe z filmů; jeho sekery jsou zase v poměru s ním přímo entí!), Legolas a Pipin (Pip je vynikající, Legolas má ovšem stejná ušiska jako skřeti a podle mého názoru nejsou příliš povedená - nevypadají dobře a navíc vlasy s ušima příliš nedrží na hlavě). - Tady si dovolím malé odbočení. Je, podle mě, totiž zajímavé postavit vedle sebe postavu Legolase z Pána prstenů a Willa Turnera z Pirátů z Karibiku, kdy obě postavy hrál tentýž herec Orlando Bloom a stejně tak byl modelem pro obě minifigury z Lega. No čekal jsem, že si budou víc podobní. Když jim vyměníte vlasy, vypadají jako někdo úplně jiný. Will Turner s vlasy Legolase dokonce vypadá jako seriálový Zaklínač! Jediné, co by se dalo považovat za zamýšlenou podobnost je náznak lícních kostí a mírná podoba obočí. - 

Doly v Morii˜™ 9473

Ale vraťme se zpět do Morie. Balinova hrobka je pěkně vymodelovaná a vystřeluje z ní jeho kostra. Máme zde studnu s kyblíkem a rachtajícím řetězem jako lákadlo pro Pipina a dlouhou zeď se sloupy. Opomenout nemůžu ani bytelné dvou-veřejové dveře, jež jdou krásně nastavit jako právě vyražené. Po zemi se všude válí trpasličí i skřetí zbraně všech velikostí a druhů a navíc je zde tajná skrýš s truhlou plnou drahokamů. Set má z celé série nejvíce samolepek, které skvěle dokreslují prostředí. Stejně tak má poměrně velké množství funkčních celků: odpadávající kus zdiva u dveří, padající sloupy či vystřelovací hrobka. Stavění bylo zábavou a přestože je stavebnice veliká, postavit jde rychle.

Shelob™ útočí 9470

    Jako druhý set jsem postavil Shelob™ útočí. Český název v LEGO katalogu mě tedy opravdu udivil. Jako kdybychom neměli krásný knížní překlad jména pavouka "Odula". Tento set je výrazně menší, vlastně druhý nejmenší. To ale vůbec ničemu nevadí. Čeká tam na majitele nestvůrný pavouk, Frodo, Samvěd Křepelka a Glum! Z 277 kostek postavíte scénu, kdy už pavouk dostává od Sama na frak. Pavouk je povedený. Možná i proto, že v Legu nedávno podobného pavouka v prodeji měli a tak stačilo vyměnit pár kostiček, doladit ho, vsadit mechanismus snovacích bradavek, ze kterých se vytahuje provázek, za který buď můžete pavouka pověsit na zeď a libovolně ho vytahovat či jím svázat například lego panáčka. Oproti původnímu pavouku má navíc na spodku tělíčka kolečka aby se snáze po stěně pohyboval. Je také větší než pavouk z roku 2008 a série "Creator". Glum v setu vykukuje z tunelu a pojídá rybišku. Frodo je tu se svým prstenem a věrně vyvedeným mečem Žihadlem. Sam mu opatruje lahvičku s Eärendilovým světlem. Pro tu použili klasický čirý LEGO drahokam - skvělá volba. Glum může být také vystřelen tajným katapultem aby hobity v nestřežené chvíli překvapil.

Dravá zvěř 4994

Gandalf™ přichází 9469

    Třetím setem, tím nejmenším, je krabička s názvem Gandalf™ přichází. Má 83 kostek a dvě minifigury. Gandalfa a Froda v jiném oblečení. Ze zvířat je tu nový typ koně (s ohebnýma zadníma nohama, kdy se kůň může efektně vzepjat a plastičtěji vymodelovanou hlavou) a kobra, představující zápalnou rachejtli draka. Zajímavostí je, že Gandalf je v sérii jen tady ten jeden a není ozbrojen žádným mečem, pouze svojí kouzelnou holí. Byl pro něj speciálně vytvořen vous, ale jinak se jedná o naprosto klasickou postavu kouzelníka s tradičním kloboukem a pláštěm. Jako jedna z mála postav má obličej pouze z jedné strany. Je zde nové využití některých klasických kostek a kola od vozu jsou větší než obvykle, stejně jako u vozů z Pirátů z Karibiku. Tento set se stane nejspíš tím nejprodávanějším. Jednak jsou ceny setů Pána Prstenů dražší o práva na značku a lidé budou tudíž volit ty levnější krabice a navíc jsou zde dvě nejznámější postavy Středozemě. Protože však jde o dvě kladné postavy, nelze si s tímto samostatným setem příliš vyhrát (nemáte-li doma i jiné LEGO).

Útok na Weathertop™ 9472

    Další set patřící do série, Útok na Weathertop™. Opět je škoda, že nebyl název přeložen celý, tedy Útok na Větrov. Když o tom budeme ale přemýšlet, tak naše české překlady názvů míst a jmen v knihách tvoří překladatelské firmy či překladatelé čistě dle svojí fantazie. Proto nejspíš, když LEGO zakoupí práva například na Pána Prstenů, musí použít jenom ty názvy, jež jsou originální. Tento set, skládající se z 430 kostek a pěti minifigur vypadá na obrázku poměrně male a nevýrazně. Opak je pravdou. Tato rozevírací stavba, vymodelovaná ze všech stran i zevnitř, obsahující dva koně a zbraně navíc je opravdovým skvostem. Prstenové přízraky jsou dva, s tmavými meči a roztrhanými plášti. Hobiti jsou také dva, Frodo s prstenem a žihadlem a Smíšek. Dohromady již s těmito sety máte všechny čtyři hobity ze společenstva prstenu. Všichni LEGO hobiti mají zelené elfí pláště a pod nimi pěkně vykreslené hobití oblečení. Každý má svoji charakteristickou barvu a tak, postavíte-li je vedle sebe, vytváří veselou partičku. Co vás ale taky možná při jejich pozorování napadne, je, že před vámi stojí The Kinks. Pátou figurou je Aragorn, syn Arathornův (vypadající spíš jako LEGO Prince of Persia). Při stavění si budete dost dlouhou dobu myslet, že podle toho plánu určitě nevznikne to co je na krabici, ale to je, podle mého, na lego pláncích právě to skvělé. Použití malých figurek z LEGO deskových her jako sochy je naprosto dokonalé a celý Větrov je prošpikován funkčními oblastmi a různými zákoutími: Když věž otevřete, vyběhne z ní šedivá myš, co tam nejspíš leštila a brousila zapomenuté zbraně a rozsvěcovala pochodně. Jediné, co mě na stavbě zarazilo, bylo takové černé kulaté cosi uvnitř věže. Ani s bratrem jsme nevykoumali, co to je. Ale třeba mě někdy někdo poučí. K věži patří malá skalka s keřem. Za ni se může schovat jak prstenový přízrak, tak Aragorn nebo ztracené upečené kuře. Tento set je opravdu hodně dobře hratelný a množstvím minifigur i dalšího příslušenství ho řadím jako jednu z nejlepších staveb z této série.

The Orc Forge 9476

    Pátá stavebnice setu, složená z 366 kostek a obsahující čtyři minifigury skřetů se u nás ještě nedostala do katalogů. Překládejme ji tedy třeba Skřetí kovárna (v originále The Orc Forge). Jedná se o budovu potřebnou pro výrobu skřetích zbraní i skřetů samotných. Dva skřety - pracovníky lze přidat ke skřetům v Morii a dát tak té špatné straně větší šanci (mají akorát jiný odstín barvy těla - více do hněda a obličej pouze z jedné strany hlavy). Druhé dva skřety lze naopak dodat pro boj o Helmův žleb (viz. níže). Jejich zbraně a zbroj mají navíc i Sarumanovu značku, bílou ruku a tak je lze využít jako velitele vojska. Stavebnice je na svůj počet kostek poměrně drahá. Má totiž (poslední LEGO novinku) "svíticí kostku", která zde skrze důmyslně rozestavěné průhledné kostky rozsvěcuje oheň pod velkým kotlem. Kovárna je vystavěna v několika různě vysokých podlažích a její součástí je výtah založený na bázi větrného mlýna, jež vytahuje nahoru nádobu s materiály. V základech kovárny je pak líheň skřetů. Celá stavba je dřevěná, pokrytá nejspíš mechem (světle zelené jedničkové polostřechy). Konstrukce pro větrné kolo je zezadu zpevněna dlouhými díly z LEGO Technic. Postavená vypadá stavba poměrně veliká a rozhodně se vyplatí zakoupit ji vícekrát. Je to typ stavby, kterou můžete snadno postavit zrcadlově obrácenou či mírně pozměněnou a přesto zachováte všechny její funkční celky a může vám tak vzniknout povedené skřetí sídliště, ze kterého může být pro boj povoláno velké množství posil.

Armáda Uruk-hai™ 9471

    Armáda Uruk-hai™, další stavba, jež se vyplatí zakoupit vícekrát. Jedná se sice o samostatně nepříliš použitelný celek, rozšiřuje ovšem dlouhou zeď Helmova žlebu. Z 257 kostek postavíte silnou zeď na níž se dá zezadu vylézt po schodech. Při stavění jsem si říkal, jestli není příliš nízká. Je. Podle mě by mohla být o řadu kostek vyšší. Ovšem po napojení na zbytek Žlebu už mi to tolik nepřišlo. Je postavená, jako všechny stavby Pána prstenů, z klasických kostek, žádné novoty. To je dobře. Zeď dále obsahuje malý katapult, vlajku v barvách Rohanu a dva obránce. Lukostřelce na zdi a Éomera na koni. Oba dva rohirové se od sebe liší pouze barvou helmy, kdy lukostřelec má helmu jen šedou (vypadá trochu divně v té jednolité barvě) a Éomer ji má pozlacenou. Na straně zla jsou zde hned čtyři skřetové a veliká pojízdná balista. Ta je funkční a vystřeluje střely s háky. Háky nejsou na provaze a ani jich není žádná zásoba, tak je to takové nedomyšlené. Jinak je ovšem celá balista důmyslně sestavená z kombinace kostek LEGO System i Technic a je tedy bytelná a pevná. Skřetové mají krásné halapartny, které se ve stavebnici používají již od prvních setů s rytíři a dále speciálně vytvořené zbraně a štíty dle filmové předlohy.

Bitva o Helmův žleb™ 9474

    Jako poslední, sedmý, set LEGO série "The Lord of the Rings", je stavebnice Bitva o Helmův Žleb™ (tady překlad povolili - podivné, že?). Monstrózní stavba složená z 1368 dílů, osmi minifigur a čtyř stavebních manuálů. Díly jsou rozděleny v devíti pytlích a stavba trvala několik hodin. Designéři v Dánsku si dali opravdu velikou práci a vymodelovali věrnou podobu filmové pevnosti včetně královské síně či tajného bočního vchodu. Hradby jsou vystavěny ve čtyřech úrovních a dvou polokruzích. Navíc se nad vším do výše tyčí Hláska, obranná věž, ve které je obrovská hlásná trouba a na kterou se leze po třech LEGO žebřících. Vezmeme-li stavbu popořadě, tak do pevnosti přijíždíme po zatočené cestě, která je odjímatelná a ještě lze libovolně, dle potřeby, stočit. Dále procházíme vysokou a silnou bránou, nad kterou jsou střelecké kryty. Za hradbami není žádná možnost dostat se nahoru na hradby, pouze do královské síně či věže Hlásky. Síň je ohromná. Vysoká, s trůnem a královským praporem, zbrojnicí i stolem pod kterým běhá myš a hledá zbytky. Z vchodu do Hlásky se můžeme vydat dál, podél vnitřní strany hradeb, kudy se dostaneme až ke kanálu (odtokovému kanálu vedoucímu skrze dlouhé hradby, ke kterým lze napojit již zmiňovaný rozšiřující set). Ta část hradební zdi, která je součástí tohoto setu, je vybuchovací. Stačí přinést skřetí nádobu se střelným prachem, pomocí louče ji zapálit a rázem máme ve zdi pěknou díru. Celá hlavní část pevnosti je vystavěna do půlkruhového tvaru, jak jsem již zmiňoval. Jedná se o poměrně nový způsob koncipování staveb přímo LEGO výrobcem. Jinak již samozřejmě stavby s vykrouženými stěnami známe dlouho. Stejně tak je celá stavba laděná do šedé skálové barvy (přesto zde není žádná skála použita, vše je vystavěno z kostek). Čtyři obránci Žlebu: Théoden, Gimli, Haldir a Aragorn jsou však málo na ubránění všech hradeb. Opravdu málo. Než totiž stihne trpaslík Gimli vyšplhat po žebříku nahoru na hlásku a zatroubit na poplach, může být po boji. Král Théoden sice může vyjet na svém koni ve vší slávě z hlavní brány.. ale bude sám. Aragorn bude mít co dělat aby mu pěšky stačil. A jediný elf coby posila od Elronda z Roklinky? To z toho přátelství příliš nezbylo. Naštěstí na skalní pevnost utočí stejný počet skřetů, kteří mají k dispozici jen jeden žebřík a jednu bombu. Pokud tedy zvládnete včas berserka se zápalnou loučí zneškodnit, nikdo vám žádnou díru do hradeb neudělá. Inu, přestože je tento set opravdu veliký a skvěle vymyšlený, přímo nutí k tomu, abyste si jej koupili alespoň s jedním rozšířením hradeb. Dokonce je na to doporučení v LEGO katalogu.
    Co říci závěrem? Legu se podařila skvělá série staveb, které potěší nemálo dětí i dospělých. Velká škoda je, že k setům nebyly vytvořeny žádné plakáty a nemluví se o dalším pokračování. Také jde o limitovanou edici a tudíž je potřeba krabice nakoupit teď, nebo nebudou. Ale naděje umírá poslední a neznám tajnůstkářštější firmu, než je právě LEGO. Sérii hodnotím hodně kladně.
    A jako úplně poslední třešničku na dortu si dovoluji poskytnout vám svoje vlastní fotografie nakoupených setů, kdy jsem se snažil vytvořit scénky co nejzajímavější a nejmohutnější.

www.picasaweb.google.com

www.thelordoftherings.lego.com

www.brickset.com

www.leggovani.cz

Jak jsme v Chotěboři promítali/ nepromítali živý přenos představení divadla Járy Cimrmana.

Je tomu již 45 let, co české duše občerstvuje střízlivý a chytrý humor z per pánů Smoljaka a Svěráka. Hercům divadla Járy Cimrmana je dohromady, dle jejich slov, 730 +/-200 let a při oslavě tohoto výročí se rozhodli, nejspíš při sledování nejmodernějších způsobů přenosů obrazových a zvukových dat digitálními médii, uspořádat pro svoje opravdu široké publikum plnohodnotný zážitek. Na 4. října tedy připadla projekce nejnovější hry České nebe. Do více než šedesáti kinosálů u nás i na Slovensku tedy putoval signál přes satelit a diváci tak mohli za příjemných dvě stě Korun českých zažít přímý přenos seminářů a hry v Žižkovském divadla Járy Cimrmana v Praze z pohodlí svého oblíbeného kina.

Plakát

    Technické vymoženosti moderních kinosálů umožňovaly zařídit vysílání obrazu v kvalitě HD se zvukem 5.1 (na který jsme zvyklí z přímých přenosů metropolitních oper, baletů a jiných mezinárodních představení), jež připravoval tým odborníků dlouhou dobu dopředu. Přestože však proběhlo mnoho testů a bylo napsáno mnoho velmi popisných emailů a postupů, neobešel se tento nadmíru očekávaný kulturní program bez nepříjemných komplikací.

    Kino v Chotěboři, naše kino, se také do projektu zapojilo a nedlouho po zahájení předprodeje přelepovalo plakáty cedulí "VYPRODÁNO". V kině běžely trailery s upoutávkou a i ti, kteří do kina nechodí a nečtou místní tiskoviny se o přímém přenosu dozvěděli v nečekaně krátkém čase. Kvůli synchronizaci kin proběhl nejeden test signálu a kinařům po celé republice se dříve nebo později podařilo naladit ten správný kanál.  Objevil se však technický nedostatek ze strany "vysílače", byla neschopnost vysílat prostorový šesti kanálový zvuk. Nerozumím tomuto odvětví technologie natolik, abych o tom mohl napsat pojednání, zkritizovat to anebo naopak osvětlit. Jenom si myslím, že když už zvuk 5.1 slíbili (a z jiných satelitních projekcí víme, že funguje), tak nebylo zrovna profesionální a hezké napsat dva dny před představením, že zvuk 5.1 nastavit vlastně nejde a představení poběží stereo. Po poledni 4. října proběhl ještě poslední, závěrečný test a vše se zdálo být připravené. Než přišel večer.

    Vyprodáno bývá v Chotěboři zřídkakdy, možná proto v nás plný sál vzbuzoval jisté obavy. Je totiž již osvědčenou tradicí, že se na očekávané akce něco neočekávaného přihodí. Pánové technici v Praze pronajali satelit až těsně před začátkem a tak jsme trnuli, jestli nám vyzkoušený a prozkoušený signál naskočí. Naskočil. Nástup do sálu byl ohlášen na 18:45 a signál satelitního přenosu začal zhruba pět minut před sedmou (pár minut před začátkem projekce). Signál byl pěkný, čistý a zvuk dobrý. Sotvaže se však začaly na plátno promítat archivní fotografie souboru, zvuk se začal kousat, obraz zasekávat a nakonec signál vypadl úplně. Sál plný lidí, tma, smích i rozhořčení diváků v sedadlech. A nás jímala panika. Samozřejmě jsme ihned začali telefonovat, zda v Praze vše funguje a co se to děje. V Praze nic. Tedy, v Praze vše v pořádku. Systém jsme restartovali, ale signál se ne a ne chytit. Po třech čtyřech opravdu dlouhých minutách naštěstí obraz naskočil a přestože se občas zasekl, jelo se dál. Mezitím jsme si všimli, že k nám venku přišel vichr z hor. Doslova. Déšť pršel v provazcích pod čtyřiceti stupňovým sklonem. Diváci uvnitř sálu o špatném počasí samozřejmě nic nevěděli, přišli ještě za sucha. A my v promítací kabině, ale i v ostatních prostorách kina se strachovali, jestli to zase nevypadne. No vypadlo! Zrovna při jednom semináři, chvíli před tím, než měl pan Svěrák ohlásit přípitek. Sponzor pořadu, Bohemia sekt, totiž do každého kina doručil sklenky a šampaňské, se kterým si diváci připíjeli na zdraví a na humor DJC. Opět telefonáty do Prahy - zkontrolovat všechny technické parametry a podmínky pro správný přenos, optat se na jejich stav a jiná kina. Opět nic. Tedy jakože vše v pořádku, Chotěboř je zase v něčem jiná! To už nám docházelo, že si s námi hraje počasí a my můžeme jen přihlížet (či sedět na střeše u přijímače s deštníkem). Obraz se nám ale podařilo těsně před přípitkem nahodit a viděli jsme všechny stávající členy DJC, jak si připíjejí a usmívají se. A začala přestávka. Jistě rozhořčení diváci se vyhrnuli ze sálu a ve foyer nalezli připravené sklínky. Perfektně načasované. Co čecháčka potěší víc, než odměna ve formě šampaňského zdarma. No, možná ho víc potěší sklínka v kapse saka či větrovky. Skleniček totiž záhadně dost zmizelo. Nicméně těm, kdo se nás na poruchu ptali formou: "Ty jsi stál na kabelu, ne?" nebo "Co to tam nahoře vyvádíte?", jsme ochotně podali naše vysvětlení, že satelitní přenos je rušen silným deštěm a větrem. V průběhu večera jsme se dozvěděli, že nakonec vůbec nejsme sami a že i jiná kina mají s počasím a signálem problémy. Během přestávky se již žádné přerušení nekonalo a i počasí se umoudřilo. Zbytek programu, tedy hra České nebe, proběhla v pořádku a bez přerušení. Naštěstí!

    Když vynechám tyto nečekané problémy, musím usoudit, že šlo o velice povedenou projekci přímého přenosu. Zvuk sejmutý v sále žižkovského divadla byl čistý a rovnoměrně vysílaný, takže hercům bylo rozumět snad i lépe než naživo a byli pěkně velcí a ostří (ale nebyli zase příliš obrovští - tak akorát). Světla pro kamery bylo taky tak akorát a všechny slibované vrásky a skvrny na pleti nám HD přenos ukázal.

    Program oslavy naplnil očekávání, semináře pobavily, rozesmály i vzdělaly. Stejně jako hra. Ke třem seminářům patřícím ke hře přibyly tři další vybrané samotnými diváky. Jednalo se o Železničního stomatologa, Cimrmanovu teorii poznání a Herecké desatero. Herci hráli (na svůj přibývající věk) skvěle, přišli mi snad jen trošku svázaní nervozitou z živého vysílání jejich představení. Ale mohlo jít jen o moje chybné zdání. My zaměstnanci jsme měli k dispozici přesný časový rozpis, který byl plněn takřka do puntíku. Například v 19:43 měl pan Hraběta začít hovořit o Cimrmanově teorii poznání a začal. Inu, 45 let je 45 let.

    Rozhodně se jednalo o dobrý nápad ze strany DJC a jistě chvályhodné rozhodnutí přijmutí nabídky projekce nejenom tady v kině Družba v Chotěboři.

www.aerofilms.cz
www.cimrman.at

LEGO festival v Harfě?

Logo z minifigurek.

S LEGO akcemi se v Praze letošní podzim roztrhl pytel. Sotva dozněla vydařená akce o postavení nejvyšší LEGO věže na světě, už tu máme akci další. Nákupní centrum Harfa na Praze 9 ve společnosti s LEGO Production s.r.o., obchody s LEGO výrobky a dalšími sponzory pořádá zdarma ve svých prostorách veřejnosti přístupnou výstavu LEGO soch zvířat a lidí. Výstava začala 15. září a bude zde až do 14. října tohoto roku. K vidění jsou nejenom sochy, ale i 2D obrazy a fotografie ze zábavních parků. O sobotách v tomto termínu je navíc pro návštěvníky připraven poměrně bohatý doprovodný program.

Popis výstavy.

    Já jsem do Harfy vyrazil 4. den výstavy, v pondělí 17. září po poledni. Již od metra mne vítala obrovská obrazová upoutávka před jedním vchodem do centra. Nevěděl jsem, jestli se za výstavu platí a kde ji tam najdu, šel jsem tedy obezřetně, oči na šťopkách. V Harfě jsem předtím ani nikdy nebyl. Výstava se překvapivě neplatila a hned po vstupu do dveří jsem uviděl nástěnné logo LEGO vystavěné celé z jednobarevných legáčků (minifigurek). Kousek vedle jsem našel také velký plakát s popisem výstavy a se stojánkem s informační brožurkou. Z brožurky jsem se dozvěděl, že dokonce probíhá soutěž o tip počtu použitých minifigurek na logo této dánské firmy. Hned jsem se tedy k obrazu vrátil a začal počítat. Samozřejmě ne jednotlivé "pajduláky", ale jen krajní řádek a sloupek a to jsem pak vynásobil a číslo zapsal do příslušné kolonky. Vybaven mapkou centra v brožurce jsem vyrazil na obchůzku hlavní ulicí, kde se tu a tam vyskytovala nějaká LEGO postava nebo busta. Ty postavil a festivalu propůjčil umělec Dirk Denoyell.

Postavil: Dirk Denoyell

    Po projití přízemí jsem se přesunul po schodech nahoru a tam zavítal do příslušných oddělení s LEGO tématikou. Nejblíž bylo oddělení s výstavou LEGO staveb veřejnosti (další součást soutěže z brožurky) společné s LEGO hernou a projekcí krátkých LEGO filmů. Zde jsem se zdržel abych prozkoumal stavby a vybral pro soutěž tu nejzajímavější. Stavby se mi moc nelíbily. Buď se jednalo čistě o postavené originální sety (někdy i nekompletní) anebo to byl třeba zajímavý nápad, ale nedotažený a nevyužitý. Nicméně jsem vybral jednu stavbu, která se mi hodně líbila svojí propracovaností a nápadem. Hernou plnou kostek jsem jen prošel, a jak je to již mým zvykem, spojil jsem jich pár k sobě (totiž vždy, když se dostanu někam, kde je k dispozici volně LEGO na hraní, spojím zde alespoň pár kostiček v nějakou malou stavbičku). Projekce nebyla moc dobrá, protože filmečky běžely promítnuté na stěnu na kterou dost svítilo světlo a nedalo se na nic si sednout (kromě asi tří mini-židliček). Ale viděl jsem tam kousek Ninjago filmu, který byl dokonce dabovaný do češtiny. Cestou kolem dalších LEGO soch jsem došel až do obchodu LEGO Wear, který v Harfě normálně sídlí a překvapilo mě, jaká různorodá nabídka oblečení se u nás dá koupit. Samozřejmě je vše jen pro děti do dvanácti let, ale zato je to zboží od zimních bund přes kšiltovky, peněženky a batohy až po trika s krátkými rukávy. Navíc pokud vyplníte údaje v soutěžní brožurce, můžete dostat na nákup oblečení 15% slevu. Slevu můžete dostat i na zboží v Bambuli a v Datartu, ale jen 10%. V Harfě přímo se vyskytuje ještě jedno hračkářství s Legem, ale zde mají vlastní slevy. Koupit nějaké Lego můžete i v Intersparu.

Plakát.

    Než mě kroky dovedly do Bambule, navštívil jsem oddělení LEGO historie v kostce, které ovšem nenabízelo žádnou historii o Legu, ale zase jen další busty od pana Denoyella a dále jeho nástěnné obrazy. Dirk Denoyell je člověk velice zručný a jeho stavby jsou docela věrné skutečnosti. Se stavěním se dokonce natolik sžil, že od roku 1999 staví busty a 2D i 3D objekty nejenom pro svoje potěšení, ale také pro potěšení veřejnosti, firem a Lega. To mu dokonce udělilo titul “LEGO Certified Professional”, kterým se může chlubit jenom 12 dalších lidí na celém světě. Jeho povoláním je dále komediantství. Dle programu by se měl dokonce výstavy osobně zúčastnit a to 22. 9., kdy by měl ukázat něco ze svého umění stavitele. K vidění je v celé Harfě na 26 hlav a soch lidí i zvířat, nejvíce však postav a hrdinů z filmové série Star Wars. Postava Darth Vadera svítí, ne-li dokonce mluví! Kolem záporáka z temné strany Síly jsem pak došel až k prodejně Bambule, kde jsem si zakoupil svoji první stavebnici LEGO Friends, abych na vlastní oči a hmat vyzkoušel nový typ minifigurek, které LEGO vyvíjelo čtyři roky. Přišla mě docela absurdní a srandovní, ale rozhodně na ni nemám ucelený názor. Musel bych si s ní pár let hrát a trochu ji zažít. Uvidím, jak se bude líbit mým případným dcerám.

Postavil: Dirk Denoyell

    Z nákupního centra jsem vyšel po dvou a půl hodinách. Výstavu však hodnotím trochu záporně. Mezi 160 obchůdky vypadá těch pár LEGO staveb jako plivnutí. Určitě by bylo zajímavé vyrazit na výstavu v ony soboty s doprovodným programem, kdy se zde bude pohybovat mnoho zaměstnanců Lega a přidružených firem, budou zde aktivity pro veřejnost a vyhlašování soutěží. Pak bych oněch 150 minut považoval jistě za skvěle vyplněných a zážitky nabitých. Takhle jsem si odnesl akorát pěkné fotografie a prospekty. I co se týče soch jsem čekal něco většího a početnějšího. To by na druhou stranu nejspíš musel být jiný prostor a vstupné by se platilo. A já bych rád zaplatil :). Chtěl bych totiž vidět ty osmi-metrové žirafy a obří plastové skulptury, jaké LEGO TMA Kladno vyrábí. Namítnete, že bych si měl zajet do Legolandu? Možná..

Náhled fotografií v albu na Picasa.

www.galerieharfa.cz
www.amazings.eu
Picasa album

Největší LEGO věž na světě JE v Praze!

Název článku, který píši, je sice zvučný a lákavý, ale také velice rychle pomíjející. Dnes v Praze opravdu stojí největší (nejvyšší) věž z LEGO kostek, jakou kdy kdo na světě postavil. Ale akce se pořádá hned v několika městech za rok a tak máme světové prvenství nejspíš jen nakratičko. Firma LEGO už od roku 1988 pořádá akci LEGO věž a navštívila s ní na 50 měst světa od Soulu přes Tel Aviv, Budapešť, Tåstrup až po Toronto. A nyní se objevili tady u nás, v Praze! Tehdy začínali se sto tisíci kostkami (4x2 nodů) a dosáhli výšky 15 metrů a 53 centimetrů. Dnes jezdí speciální LEGO tým (WORLD RECORD TOWER) s tunou a půl LEGO kostek (450 000) a staví o sto šest stavby kolem třiceti metrů vysoké.

Tým LEGO specialistů z Dánska (www.metro.cz)

    V Praze se akce odehrála 5. - 9. září 2012. Já se akce zúčastnil až 8. v sobotu, kdy proběhlo vyvrcholení stavění a závěrečné měření. Věž pak byla k vidění ještě celou neděli a v pondělí už ji zase rozebrali. Stavění se zahájilo vždy v deset hodin dopoledne a končilo kolem šesté večerní. Já přijel na Pankrác, k obchodnímu domu Arkády, o půl hodiny dříve a viděl jak probíhají přípravy. Tým byl velice dobře sehrán a pár minut po desáté se mikrofónu ujala moderátorka, aby nás na stavbě uvítala. Obeznámila nás s celým prostorem akce; ve kterých stáncích je co k vidění a jaká má stavění pravidla (vedle stavění šlo navštívit stánky s LEGO Duplo, Ninjago, ale i sponzory jako Fiat či Alpinepro, kteří měli v rámci akce různé soutěže o LEGO produkty). Pravidel moc nebylo. Kromě toho, že jednotlivé bloky věže musely být stavěny stylem cihlová zeď, si mohl kdokoli přijít cokoli vymyslet. Každý blok byl vystaven na zvláštní LEGO podložce aby byly dodrženy rozměry zužující se věže a tyčil se na výšku 25 kostek. A pak už vše bylo na dětských i dospělých stavitelích. Na věži se kromě českých vlajek objevil třeba i český lev nebo nápis Praha a 2012. Stavby se zúčastnilo osm tisíc dobrovolníků, které řídilo dvacet organizátorů. Byli zde tři odborní dánští LEGO inženýři, kteří bloky pokládali na sebe, jeden stavitel obsluhující jeřáb, fotograf a pracovnice z mateřské pobočky v Dánsku a pak zaměstnanci LEGA v ČR a najmutí brigádníci. Brigádníci dostali trika LEGO team a pracovní helmy, které ovšem nejčastěji využívali na přenášení hromádek LEGO kostek z velkých boxů. Nejprve jsem se přidat k té hordě dětí trochu bál, ale po chvíli mi to nedalo a já vzal do ruky dvě tři kostky a spojil je - to byl zlom a pak už to šlo ráz na ráz. Postavil jsem stěnu na které jsem vymodeloval Zrůďáka (svoji obludku). Nevěděl jsem, jestli to nestavím moc velké, ale když jsem svůj výtvor změřil s přidělenou podstavou, byl akorát. Společně s dalšími třemi skupinkami stavitelů zdí jsme náš blok vystavěli a odevzdali. Za stavbu jsem obdržel diplom a pak už jsem jen čekal na chvíli, kdy "moji" velkou kostku zapojí do věže.

Podoba mojí stěny pomocí LDD

    LEGO kostky, jak jsem se dozvěděl, byly přivezeny přímo z Kladenské výrobny a budou po rozebrání věže sloužit pravděpodobně k reklamním stavbám, kterými se LEGO na Kladně zabývá. Nejspíš jsou pro každou věž použity nové kostky - aby se vyvarovalo případným kostkám s defekty, jež by mohly stavbu ohrozit. Stavba je navíc vždy předem pečlivě navržena a nadimenzována, aby vydržela nárazy větru nad střechami okolních domů. Přesto v minulosti museli pánové čekat i hodiny na lepší podmínky pro přidávání dalších bloků pomocí jeřábu. Jak mi řekl jeden ze zahraničních LEGO odborníků, podmínky pro stavbu věže v Praze byly skvělé (jasno, nepříliš větrno). Stavbu k zemi ukotvovaly čtyři svazky ocelových lan, postupně se stavbou věže připojovaných.

Oficiální plakát

    Na otázku, jaké další město je na řadě, mi ovšem dánský inženýr odpověděl, že neví (třeba to ví, ale nesmí prozrazovat). No a jak vysokou věž tedy v Praze na Pankráci děti s rodiči a prarodiči vlastně postavili? Podle oficiálních údajů věž měří 32,5 metru. Jen pro srovnání, věž ve Windsdoru, kde byla postavena před Prahou, dosáhla 32 metrů a 16 centimetrů.

    Na úplný závěr akce jsem zůstat nemohl - musel jsem jet promítat do Bio Oka. Ovšem viděl jsem svoje dílo nahoře na vrcholku v plošině a spočítal si, že bude zapojeno v jedné ze čtyř částí třicátého metru výšky věže. Poslední a nejvyšší kostku věže přijela postavit letošní zlatá medailistka z LOH v Londýně Miroslava Knapková. V odkazech uvádím některá alba o stavbě věže.

Fotografie věže z alb uvedených v odkazech

www.legovez.cz

Lego_vez_Praha_2012
Lego_vez_-_Praha_Pankrac_8._9._2012
lego_vez_v_Praze

BIO OKO je kratší než BIO BAROKO

Říkáte si, co tu slovíčkařím, ale mám pro to opodstatnění. Totiž poté, co jsem skončil v kině Bio Baroko v Chrudimi, našel jsem si nové místo a od srpna začal promítat v BIO OKU, v Praze. Abych byl specifičtější, tak v Praze 7 - Holešovicích, Františka Křížka 15. A dodám ještě další detaily. Promítám zde 5. - 8. dní v měsíci, podle toho, jak je potřeba. Do Prahy dojíždím a pro každý měsíc se snažím najít si ubytování u někoho ze svých přátel. Pokaždé, když uzavřu jeden blok promítání (tedy měsíc a bydliště) se pokusím napsat nějaké nové zkušenosti a poznatky. Teď v srpnu budu mít články dva, protože bydlím na dvou různých místech a první blok bylo takové zaškolování. BIO OKO je kino otevřené v roce 1940 a od roku 2007 je kinem artovým. Pokud by vás zajímala troška historie, můžete si ji přečíst v odkazu pod článkem. 

Františka Křížka 15, Praha

    Ve své minulosti jsem bydlel již na mnoho zajímavých místech, v doupěti, ve sklepě, nyní jsem obýval kancelář evangelické fary. Docházková vzdálenost ke kinu 25 minut. Od kina to bylo na ZZS přes čtvrť velvyslaneckých vil. Zaučení probíhalo tři promítací dny a probíhalo zdárně. Seznámil jsem se přitom i s dalším novým promítačem. Promítací kabina je vybavena digitálním projektorem dle požadavků DCI Sony CineAlta 4K, projektor verze 320 a serverem LMT 300. Kinosál je osazen zvukem Dolby Surround 7.1. V kině jsou stále zachovány projektory na 35mm film.
    Jeden by řekl, že je to skoro jako v Chotěboři. Skoro. Nemohu samozřejmě soudit, kde je kino lepší, na to mám zatím zkušeností málo. Ovšem mohu vytvořit takový malý report. 4K projektor v Praze vysílá, jak jsem se přesvědčil na Prometheovi, opravdu lepší obraz než u nás 2K. Mají ovšem zase větší plátno i sál. Zvukový systém 7.1 máme i v Chotěboři a i v Praze mají problém s dodávkami filmů v sedmikanálovém zvuku. V Oku je mnohem víc hejblátek a čudlíků, které se při projekci zapínají, takže je tam víc práce. Naučil jsem se ovládat třeba Maca a předělávat trailery do DCP. Opery přes satelit hrají taky (navíc i balet a jiné akce). Program je v Oku rozmanitější, ovšem ve spojitosti s obsluhou digitálního systému to není tak komfortní. Po prvním setkání se SONY projektorem a serverem v jednom musím říct, že mě trochu zklamali. S integrátorem, Altei, je prý každá domluva na dlouhé lokte. To se může samozřejmě kino od kina lišit, někde je třeba Altei prvotřídní. Každopádně přestože je zde velice znalý a zkoumavý kolektiv promítačů (pro mě na sto procent vyhovující), tak jsem i já přinesl nějaké novinky, které mi připadaly jako zásadní. Může se teď zdát, že píšu docela negativní kritiku, ale to jen proto, že o horších věcech se píše jednoduše a ty dobré si musím teprve zažít abych o nich mohl lépe psát. Zatím jsem opravdu spokojen a věřím, že první samostatný promítací blok zvládnu na 1 či 1 mínus. Promítač má v Oku o trochu víc povinností než v Chotěboři, ale aspoň se naučím nové věci. A to já rád.

Logo kina

    V práci jsem byl vždy od pěti do noci. Přes den jsem procházel Prahou a hledal LEGO obchody. Také jsem se viděl s přáteli a seznámil se s polísmenem, hlídajícím americkou ambasádu. Další pOKračOvání příště!

www.wikipedia.cz 
www.biooko.net

Projekt NOVÉ KINO 2012: Kvalita projekce

Právě jste plánovali návštěvu za mnou do kina v Chrudimi? Máte smůlu. Druhý víkend v červnu 2012 byl mým posledním víkendem promítání v Biobaroku v Chrudimi. Důvodů ke skončení promítání jsem měl více. Některé byly více a některé zase méně zásadní, ale bylo to nevyhnutelné.

    Promítačem kina Družba v Chotěboři ovšem stále jsem a z něj jsem byl vyslán 12. června na seminář projektu Nové kino 2012, který má za cíl pomoci kinům po přechodu na digitální projekci v udržení či dokonce přilákání nových diváků. Kina, která jsou do projektu zapsána, se na připravených seminářích nejen v Praze, ale třeba i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, za pomoci svých zástupů, učí novým trendům při programování filmů, vzájemně mezi sebou sdílí vědomosti a zkušenosti s novými technologiemi a od odborníků se dozvídají užitečné informace o svých nových systémech, které jim třeba jejich integrátoři neřekli.

    A právě toho odborného rázu byl seminář, kterého jsem se zúčasnil já. Začátek programu byl o půl desáté ráno v kině Světozor ve foyer před velkým sálem. První půlhodina byla věnována snídani. Sladké cukrovinky, záviny, koblížky či štrúdly byly rozmístěny u malých stolků a k nim šlo pít vodu, kávu i čaj. Pod schody postával iniciátor a hlavní vedoucí projektu pan Petr Vítek, velice známý mezi kinaři i distributory. Čtenář, který se v těchto odvětvích nepohybuje si ho může spojit s oblíbenými živými přenosy Live In MET operami, balety a jinými skvosty moderní live projekce z ciziny. Když jsem do Světozoru dorazil, bylo zde asi dvacet lidí a počet se během té půlhodiny na občerstvení rozrostl k padesáti. Protože jsem já ani nikdo od nás z kina ještě na žádné akci projektu Nové kino 2012 nebyl, nevěděl jsem co mám od programu očekávat. Doporučení vyzývalo k přivezení laptopu. Ten se mi nechtělo brát, vzal jsem si tedy blok a pero. V deset hodin jsme se všichni přesunuli do sálu a pan Vítek začal slovy, že je toho tolik, že to vůbec nestíháme. Představil plán dne, přednášející a pustil se do svého krátkého bloku o zásadách dobře fungujícího kina. Zmínil zde, mimo jiné, že malá jednosálová kina mají velikou šanci být lepšími kiny, než jsou multiplexy a jak toho docilovat. Uváděl jednotlivé aspekty digitální filmové projekce a již zde jsem si začal dělat poznámky a zapisovat si zajímavé poznatky ze zkušeností pana Vítka. Po něm se slova ujal člověk, kvůli kterému hlavně jsem do Prahy jel. Konzultant firmy Dolby Pavel Štverák. Firma Dolby se v dnešní době zabývá od drobných počítačových komponent po špičkové zvukové systémy nejenom do kin a jeho přednáška pro mě byla opravdu velice zajímavá. Rozebíral zvukové kanály pro kinosály, zvukové systémy 5.1, 7.1, ale i nově přicházející mnohokanálové systémy pro 3D zvuk. Součástí jeho bloku byla také návštěva promítací kabiny Světozoru a poté i ukázky testování nastavení zvuku v kinosálech, kterými musí všechna kina, chtějící promítat filmové kopie (tedy kina pod standardem DCI), projít. Ne ve všech kinech jsou ovšem právě zvukové systémy nastaveny správně (například kino Biobaroko v Chrudimi) anebo se provádí jejich pravidelná kontrola. Před obědem se bylo osazenstvo podívat i za plátno na protirušící stěnu, o které jsem před tím například nikdy neslyšel.

    Do oběda jsem měl popsáno šest stran bloku a pořádně mi vyhládlo. Naštěstí byl ve foyer připraven na půl jednou oběd ve formě studených, ale dobrých baget. S panem Štverákem se mi při obědě podařilo zavést dobrou diskuzi na témata, která mě pálila a která jsem si již z Chotěboře přivezl. Je to právě prostorový zvuk 7.1, který je v několika kinech v republice nainstalován, ale pro který není většina distributorů ochotna pořizovat nabízené distribuční kopie z ciziny. Mezi ně nepatří například právě filmový distributor Aerofilms pro nějž pan Vítek pracuje a který nám například byl, zatím jako jediný, schopen poskytnout zvukový zážitek 7.1, u Chemical Brothers: Don't Think. I pan Vítek se do diskuze zapojil a společně jsme probírali i další radosti a strasti práce s různými digitálními systémy. Shodli jsme se například na tom, že kinoservery od firmy Doremi (jeden z nejrozšířenějších kinoserverů u nás) jsou vlastně docela dost nepohodlné pro obsluhu a štvou nás.

    Po obědě se celá společnost přesunula na malý sál kina Světozor, kde dál pokračoval program. Nastoupil tentokrát pan Mirek Sochor z firmy UPP, věnující se post produkci filmů a výrobě KDM klíčů pro digitální filmy. Ten hovořil o kvalitě obrazu, jejích vlastnostech a různorodosti a opět nastiňoval budoucnost v tomto oboru. Krátce představil i celkový DCI standard a nakolik se iniciátorům podařilo naplnit jeho cíle (ne ve všem se to povedlo - doba šla například technologicky rychleji dopředu, než očekávali). Zajímavostí z tohoto bloku je, že někteří výrobci telefonů a malých počítačů se holedbají svými úžasnými displayi s rozlišením 8K a více, jež je ale vyšší, než lidské oko dokáže na danou vzdálenost rozeznat.

    Než se ovšem přednášející dostal k ukázkám nastavení obrazu, musel jsem už utíkat na vlak a jet domů do Chotěboře, kde mě čekalo promítání. Seminář shledávám za velice přínosný a odvezl jsem si mnoho poznatků, které jsem předal svým kolegům a spolupracovníkům a jež jsem využil i v následné návštěvě našeho integrátora Audiomaster, kdy jsem se vyptával na věci, které mi ohledně našeho kina nebyly třeba úplně jasné.

www.novekino.cz

www.dolby.com

www.upp.cz

Modelování v LDD

Kdopak to je vedle Dolly?

Taky v pokoji  nemáte pořádné místo na "rozkramaření" lega, abyste mohli pořádně stavět a přitom nešlapat po kostičkách? Já teda rozhodně žádné řádné nemám. Na to abych začal něco stavět se musím napřed připravit a spíš v hlavě rozmyslet co postavím a jaké kostky budu potřebovat. Pak si udělám v pokoji jakž takž místo a teprve pak vyberu určité krabice s danými kostkami. A to je teda pěkná otrava. Proto jsem před lety zajásal, když jsem na internetu objevil designerský program: LEGO Digital Designer. Trochu popíšu program a trochu moji zkušenost.

    Dnes se dá na internetových stránkách stáhnout již čtvrtá verze, ve které je poměrně jednoduché a příjemné pracovní prostředí pro rychlé a efektivní stavění. Program vám nezabere moc místa na disku a má širokou nabídku stavěcích elementů - kostek. Jeho veliká výhoda je nehmotnost elementů (můžete stavět klidně obrácený jehlan držící na jednom "nodu, ťuplíku, čudlíku, whatever" a nespadne vám) a nekonečný počet dílků, které omezuje pouze RAM a grafická karta vašeho osobního počítače. Pro komfortní stavění je ale třeba mít veliký monitor.. protože jakmile začnete stavět virtuálně, vaše nápady a idey se mnohonásobně zvětší. Taky s ohledem na zvyk rozkramařeného lega je monitor opravdu malý prostor.

    A moje vlastní zkušenost s modelováním? Chtěl bych ukázat takový malý pokus o návrh 3D modelu určité věci. Protože jsem vlastně nikdy před tím nic takového nedělal, vybral jsem si maličkost - rozhodl jsem se vymodelovat plyšovou ovci DOLLY z LEGO kostek, následně model postavit ze skutečných kostek a k porovnání ukázat fotografii samotné plyšové ovce. Stačilo položit hračku na stůl vedle monitoru a "stavět". Modelování v počítači zabralo nějaký čas, také jsem pracoval se starší verzí, kde nebylo tolik kostek. Pracovní prostředí umožňuje s modelem libovolně hýbat, otáčet jej, stejně jako s opravdovou hračkou; sestavené kostky lze přesouvat, vázat vazbami, otáčet, přebarvovat i jednoduše mazat (už žádné třídění). Snažil jsem se používat pouze kostky, které mám doma, abych mohl posléze model postavit doopravdy. LDD umožňuje vymodelovanou stavbu rozložit a za pomoci "Building guide mode" jednoduše, klikáním na tlačítko "next brick" vám ho program sám složí. Sestavení je vymyšleno systematicky a umožňuje vám pohodlné a přehledné stavění z kostek, kdy se velké celky automaticky oddělí a vy postupujete jako s tištěným návodem z koupeného LEGO setu.

    Výsledek posuďte sami. Model nemá zadní nohy a ocas, stojí na podstavci. Také barvy ne vždy sedí s modelem v počítači. Na první pohled vypadá model spíš jako helma boha Radegasta, ale v legu musí mít člověk trochu fantazii (anebo stavět mnohonásobně větší stavby, kde jde vyladit detaily. To také jednou zkusím.

Plyšová předloha

Building guide mode

Kostky

Model v LDD

Postavený a doupravený model

ldd.lego.com

Chemical Brothers: Don't Think - Psychedelická pařba v Chotěboři!

Chemical Brothers 2012

Tento koncert formou filmu v kině si zaslouží článek! 15. března 2012 jsme totiž v našem kině v Chotěboři uvedli záznam z letošního koncertu elektronického dua Chemical Brothers. Dva angličani tvořící „big beat electronic dance“ byli hvězdami Fujirock Festivalu v Japonsku, kde je nasnímalo na dvacet kamer a jejich šou obletěla svět. 

    I my, v naší malé, zapadlé a nekulturní Chotěboři, jsme měli možnost se do projektu zapojit. To i díky nainstalovanému Dolby Digital Surround 7.1 zvuku, který jsme získali při prosincové digitalizaci. Koncert/ film přišel do kina jako klasický digitální film, formou DCP filmu na externím harddisku. Klíč pro film už byl k dispozici a tak jsem záznam hned vyzkoušel. Pozval jsem si Majkla (majitele kinocafé Velký Voči) aby si to šel poslechnout. To jsem ještě netušil, že je fanouškem této elektronické hudby a duo britů zná! Naštěstí! Příliš se mu totiž nezdál zvuk a společně jsme usoudili, že tam vůbec nejsou basy. Přičemž DCP film se nemůže pokazit a předtím všechna kina hlásila, jak je to skvělý zážitek. Já osobně nevěděl, jak má taková muzika znít.. Nicméně, ihned jsme napsali distributorovi záznamu, jak to má znít, jaké má DCP vlastnosti a jestli něco neděláme špatně. Od něj jsme se dozvěděli, že je vše v pořádku. Byli jsme trochu bezradní. Ovšem čirou náhodou byla pár dní poté naplánována návštěva našeho integrátora, která všechno zachránila. Strávil nad problémem hodně času, ale dopadlo to výtečně a Majklovy poskakující skleničky v policích svědčily o dobře vyladěném zvuku (zvuk pro film a pro hudbu se mixuje různě a tak nikdy nezní v kině hudba jako na koncertě). Je to jenom další důkaz, že firma Audiomaster je kvalitní, spolehlivá a plná skvělých a ochotných lidí a já ji můžu dalším kinům (ještě nedigitalizovaným) jenom doporučit.

    A teď se dostaneme k samotnému koncertu. Protože se před záznam koncertu (zvlášť tak neobvyklého hudebního žánru pro kino) nehodilo pouštět nějaké soundtracky či gongy, rozhodl jsem se vytvořit playlist z trailerů na uváděné filmy. Půl hodiny před začátkem tedy běžely ukázky na připravovaná představení a show Chemických bratrů začínala v osm večer. Sešlo se na dvacet pět lidí a ti si, na moji radu, sesedli více dopředu, blíž k zážitku (stále nechápu, že si většina diváků v kině sedává v posledních řadách, když nejlepší je to tak v půlce, kde kolem vás může probíhat prostorový zvuk a máte nejlepší pozici hlavy vzhledem k projekčnímu plátnu). A že byl dnes zážitek ze zvuku opravdu velký. Už první elektronické tóny a řev japonských fanoušků nás prosytily vrnícími vlnami zvuku. Fakt pěkný zážitek. Skoro jako naživo. Já jsem samozřejmě dost koncertu viděl už při zkoušce a při ladění basů, ale teď to bylo naostro a od začátku až do konce. Osobně nejsem zrovna fanouškem elektronické muziky, také jsem nechápal, jaktože na to všude slyším jenom chválu. Celý 85 minut dlouhý záznam jsem proto sledoval kritickým okem, ale byl jsem vážně nadšen (po delším sezení na těch našich děsných sedačkách bych byl kritičtější)! Velice dobře sestříhané (vadily mi snad jenom neustálé záběry na řvoucího Japonce s křivými zuby, mezi kterými zbylo nějaké jídlo :-/) pohledy na anglické duo, na obří projekční plochy, na ječící zpsýchované Japončíky, na projekce do vzduchu a po lidech. Celé se to odehrávalo v noci pod širým nebem a přesto byly záběry (až na některé momenty) kvalitní a ostré. Kamerová výbava musela stát majlant. A zvuk? Velice, velice dobrý. Obával jsem se, že si budu při vysokých tónech rvát uši a z basů že mi bude tlouct srdce jako o život. Čekalo mě další milé překvapení.. "ječáky" tam byly, hodně.. ale čisté zvuky a v takových frekvencích, které uši nervou. Basy tam byly, že mi vrněly... kalhoty :-), ale nikdy to nebylo příliš dlouho. Přesto musela naše paní vedoucí zapřít vchodové dveře, které hrozily, že se vysypou a Majklovi jistě popraskaly všechny flašky s alkoholem.

    Vedle mě seděl můj synovec Milan a shodli jsme se na tom, že naživo to musel být fakt dost hustej zážitek, protože ty lidi se tam tvářili šťastně, sjetě, vyděšeně, zničeně, nabuzeně.. Obzvláště povedená byla projekce mezi lidi, nad lidi a na zem, kde se proháněly ty nejzvláštnější kombinace (sloni, tygři, barevné postavy, brouci, puntíky, čáry, kousky skla, balónky..).

   Psal jsem, jak kriticky a bedlivě jsem poslouchal. To obzvláště kvůli zvuku. Bylo to naše první 7.1 představení a slibovali hodně. Myslím ale, že tady mohli dát ještě víc. Zvuk byl jako výtečný, ovšem situace, kdy zvuky citelně kroužily kolem nás a nad námi jsem zaregistroval všehovšudy dvě. Jinak bylo samozřejmě krásně slyšet spoludiváky v Japonsku i rezonující zvuk všude kolem nás.

Co na závěr říci? Takový zvuk mít doma nikdy nebudete! Jděte na živý koncert anebo, když je takováhle možnost, do kina, protože Don't Think tady byl super. Líbil se mi a lituju jen dvou věcí:

že jsem nebyl tam naživo a nebyl při tom zkouřenej.

Chemical Brothers: Don't Think

Kino v kostele? V Chrudimi!

V tomto čase, kdy se snažím získat zaměstnání v Kladenské pobočce firmy LEGO, jsem se rozhodl rozšířit svoji promítačskou praxi a od 17. února tohoto roku jsem nastoupil v chrudimském kině Biobaroko. Ač se to zdá býti neuvěřitelné, v tomto městě (23 000 obyvatel) jsou v provozu dvě kina. Městské kino jako klasické kino ve vlastní budově s 35mm promítačkami a nové digitální kino Biobaroko v kostele svatého Josefa na Školním náměstí.

Školní náměstí 10, Chrudim

    Kostel byl vystaven řádem Kapucínů, ovšem v posledních mnoha letech sloužil jako sklad všeho co nebylo potřebné, nejspíš pro kohokoli. V minulém roce byl za evropské peníze doopraven a bylo v něm zřízeno muzeum barokních soch. Současně zde byl, v jedné kapli, vestavěn kinosál. Po kostele se v chladu procházíte za zvonivého zvuku ozvěny, pak narazíte na nerezovou stěnu, vejdete dveřmi do ní a rázem se ocitnete v úplně jiném světě. Jste v kině. Tma, koberce, bílé plátno, pohodlná křesla. A co je zvláštní. Těch křesel je tam totiž pouze 35. Kino nemá žádnou promítací kabinu, pouze takový přístěnek pro košťata, do kterého se jde rovnou ze sálu. Promítač s vámi tedy sedí při filmu, protože musí zhasnout světla vypínačem a protože z přístěnku nevede okno, kterým by mohl film kontrolovat. Do kinosálu nevedou žádné dveře zvenku, pokladna je tedy přímo u hlavních dveří do kostela.

    A jak jsem se k tomu dostal já? Zkrátka jsem si vybral pár měst, kde mají zdigitalizované kino, kde není projekce dvakrát to týdne a kde mám současně nějaké známé - kvůli bydlení. Do pár kin jsem napsal a ozval se mi ředitel kina právě z Chrudimi. Domluvili jsme se na schůzce v lednu, která proběhla ve vzájemné shodě a třetí víkend v únoru jsem nastoupil.

    Přijel jsem ve čtvrtek, prošel školením na mě dosud neznámou 3D projekci a v pátek jsem začal pracovat. Co práce promítače v Chrudimi obnáší? Nuže, technické vybavení je stejné, jako máme v Chotěboři a jaké mají ve všech digitálních kinech. Zde navíc musím po představení vzít od diváků brýle a pak uzamknout a zakódovat celou budovu muzea barokních soch. Tím, že jsem téměř stále v kinosále, vítám se a loučím s většinou diváků a stalo se mi hned dvakrát, že jsem zájemcům popisoval funkčnost 3D brýlí, které lidem před projekcí již problikávaly a tím zobrazovaly svoji připravenost. Máme v Chrudimi totiž systém aktivní 3D projekce, fungující na principu střídání zvýšeného počtu okének za sekundu střídavě pro obě oči. Za celý víkend jsem měl naplánováno devět promítacích časů, ve kterých jsem různě střídavě pustil tři filmy (Huga, Signál a Kroniku). Poslední film, v neděli, se ovšem, pro neúčast, nepromítal. Mohl jsem ovšem díky tomu vidět v Chrpě, kde jsem teď nájemníkem, skvělý film Duel.

Logo kina

    Co ještě k chrudimskému kinu Biobaroko říct? Integrátorem byla společnost AV Media a musím říct, že s naším chotěbořským integrátorem mám zatím lepší zkušenosti. Sice je v Chotěboři systém o pár měsíců mladší, ale zatím pracuje velice spolehlivě. Kdežto v Chrudimi jsem měl za jeden víkend dva technické problémy. Taktéž je digitální systém v Chrudimi méně dotažený do konce a pracovní rozhraní v kino-serveru DOREMI je méně komfortní oproti systému Dolby v Chotěboři. Ale budoucnost ukáže.

    Srdečně vás k sobě do kina zvu!

www.biobaroko.cz 

LEGO Customer Service funguje skvěle!

Nejsem příliš nadšený, že tento článek píšu, ale jsem rád aspoň za to co do něj píšu. Tedy, o co jde? Dostal jsem pod stromeček LEGO deskovou hru Bradavice (mimochodem moc povedenou a dobře hratelnou) a už při sestavování bratr objevil, že je tam nějaká divná kostka. Tedy, ne, že by byla špatně vyrobená anebo úplně cizí. Jen je to druh kostky, který se vyrábí asi ve třech verzích (s malými odlišnostmi pro různé využití) a ke mě došla ta nesprávná verze. Byly to dohromady tři kostky z pěti stejných. Bylo to podruhé v životě, co se mi do ruky dostala v setu nějaká špatná kostka. No a teď co s tím. Tehdy poprvé jsem byl příliš malý a hloupý. Dnes už jsem si řekl, že to tak nemůžu nechat a že vlastně udělám službu i výrobci, když ho na vadu upozorním.

    Na webu LEGO.com jsem si našel záložku Customer service a po pár pokusech se podařilo v přiloženém formuláři přesně vyhledat stavebnici a kostku, která chyběla či byla špatná. To jsem  se svojí adresou bydliště odeslal a říkal si, že to je asi tak všechno, co pro to můžu udělat a že už se nic dalšího nestane. Ale není to pravda! Druhý den mi přišla strojová odpověď s omluvou a že mi zašlou chybějící části do deseti pracovních dní. Nechtěli žádné podrobnosti, nechtěli špatné kostky nikam zaslat, prostě jenom, že mi zašlou znovu ty správné. O tři dny později mi stejný email přišel v češtině s ještě dalšími omluvami a s tím, že moje zpráva bude předána těm, kteří se pokusí dalším anomáliím u daného výrobku zabránit. Kostky, že mi dojdou do deseti dnů. To už vypadalo lépe a začal jsem se těšit na správné kostky.

    Dnes je 16. ledna, tedy jedenáctý pracovní den a kostičky jsem našel ve vypolstrované obálce s nálepkou LEGO a adresou Dánska. Kostky přišly správné i s dopisem, ve kterém mi poděkovali za to, že jsem LEGO fanoušek. Takže já jsem naprosto spokojen, protože tenhle příběh má přes špatný začátek dobrý konec. A proto vám říkám, nebojte se reklamovat, slušný výrobce si nerad kazí jméno!

LEGO Customer Service

service.lego.com

Digitalizace V. část - první DCP film

Tak jsme šťastně zahájili novou éru promítání filmů. Neobešlo se to bez drobných komplikací, které ovšem divák nejspíš ani nezaznamenal. Maximálně první gong, který jsme měli tedy opravdu hodně nahlas. Přestože jsme si film o pár dní dříve připravili a odzkoušeli, pustili jsme nejprve špatnou šablonu a tak jsme na plátně měli jiný formát a taky nám nešel zvuk (to samozřejmě ještě bez diváků, před promítacím časem). Vysvětlení je snadné. Pro jednotlivé filmy máme vytvořené šablony, které se liší stanoveným formátem 1:1,85 a ŠUP (1:2,39) a způsobem jaký má film namixovaný zvuk, zda je 5.1 anebo 7.1. No a my si nejprve pustili špatnou šablonu. Vysvětlení pro zvuk je takové, že jsme zapomněli pustit zesilovače :). Jsou to takové prkotiny. Proč to píšu? No protože když máte najednou promítat pro diváky, je to váš první film, tak jste prostě zmatení i když jste tam na to dva promítači. Všechno jsme ovšem opravili a s úderem půl osmé večerní začal běžet v Chotěboři první digitální film v kvalitě 2K. Zvuk byl 5.1, což se tedy zrovna na snímku Perfect Days moc neprojevilo, protože efektů tam bylo pomálu a hudby také. Velkou část filmu se tam jenom vedly dialogy. Nicméně film se nezasekl, nebyl poškozený a tak jsme ho v pořádku odpromítali. Dnes jej budeme hrát podruhé a doufám, že už bude perfektní všechno a napoprvé.

    O tom, zda je film v pořádku a funguje se přesvědčujeme již při jeho "rozklíčování". Film nám přijde na externím harddisku, my jej nahrajeme na Kino server a poté k němu musíme z emailu stáhnout klíč. Ten je formou souboru, jež si Kino server po načtení sám připojí k danému filmu. Pak můžeme film pouštět kolikrát chceme (než vyprší platnost licence-klíče). Musím říct, že jsme měli komplikaci již s prvním klíčem i prvními filmy. Dlouho jsme čekali, než nám první filmy došly a první klíč nám nefungoval. Museli jsme telefonovat na příslušné servisní telefonní číslo a závadu jsme poté odstranili. Šlo o to, že náš PC nebyl schopný správně vyextrahovat zazipovaný klíč a Kino server jej pak nebyl schopen přijmout. My jsme byli na různé problémy připraveni (slyšeli jsme o všech možných i nemožných problémech s klíči i filmy v digitálních verzích), ale že to přijde hned u prvního.. nu, možná nakonec dobře. Do kina nám přišly už tři digitální filmy a každý z nich se připojoval odlišným způsobem. To je také dobře, že se v začátku setkáváme s odlišnými verzemi způsobů nahrávání filmů na server.

    Jak jsem slíbil, mám pro Vás dvě fotky z promítací kabiny, kde uvidíte, jak zařízení vypadá po digitalizaci.

Celkový pohled na promítací kabinu

Digitální systém D-cinema

Čekají nás ještě nějaké drobné dodělávky, ale to je tak vždycky. Systém je ovšem plně funkční a pracuje skvěle. Na pravé fotografii můžete vidět ještě nezakrytou boční stěnu piedestalu, ta bude ve finále samozřejmě zakryta. 

    Příliš nových informací jsem tímto článkem asi nepřinesl. Ale pitvat digitální systém doslova se mi tady nechce (tolik toho zase o tom nevím). Takže bych tímto sérii článků o naší digitalizaci uzavřel se závěrem, že se dílo povedlo a zatím jsme spokojení. Přijďte se podívat!

www.cekus.eu