pondělí 16. ledna 2012

LEGO Customer Service funguje skvěle!


Nejsem příliš nadšený, že tento článek píšu, ale jsem rád aspoň za to co do něj píšu. Tedy, o co jde? Dostal jsem pod stromeček LEGO deskovou hru Bradavice (mimochodem moc povedenou a dobře hratelnou) a už při sestavování bratr objevil, že je tam nějaká divná kostka. Tedy, ne, že by byla špatně vyrobená anebo úplně cizí. Jen je to druh kostky, který se vyrábí asi ve třech verzích (s malými odlišnostmi pro různé využití) a ke mě došla ta nesprávná verze. Byly to dohromady tři kostky z pěti stejných. Bylo to podruhé v životě, co se mi do ruky dostala v setu nějaká špatná kostka. No a teď co s tím. Tehdy poprvé jsem byl příliš malý a hloupý. Dnes už jsem si řekl, že to tak nemůžu nechat a že vlastně udělám službu i výrobci, když ho na vadu upozorním.
    Na webu LEGO.com jsem si našel záložku Customer service a po pár pokusech se podařilo v přiloženém formuláři přesně vyhledat stavebnici a kostku, která chyběla či byla špatná. To jsem  se svojí adresou bydliště odeslal a říkal si, že to je asi tak všechno, co pro to můžu udělat a že už se nic dalšího nestane. Ale není to pravda! Druhý den mi přišla strojová odpověď s omluvou a že mi zašlou chybějící části do deseti pracovních dní. Nechtěli žádné podrobnosti, nechtěli špatné kostky nikam zaslat, prostě jenom, že mi zašlou znovu ty správné. O tři dny později mi stejný email přišel v češtině s ještě dalšími omluvami a s tím, že moje zpráva bude předána těm, kteří se pokusí dalším anomáliím u daného výrobku zabránit. Kostky, že mi dojdou do deseti dnů. To už vypadalo lépe a začal jsem se těšit na správné kostky.
    Dnes je 16. ledna, tedy jedenáctý pracovní den a kostičky jsem našel ve vypolstrované obálce s nálepkou LEGO a adresou Dánska. Kostky přišly správné i s dopisem, ve kterém mi poděkovali za to, že jsem LEGO fanoušek. Takže já jsem naprosto spokojen, protože tenhle příběh má přes špatný začátek dobrý konec. A proto vám říkám, nebojte se reklamovat, slušný výrobce si nerad kazí jméno!
LEGO Customer Service
service.lego.com

sobota 7. ledna 2012

Digitalizace V. část - první DCP film

Tak jsme šťastně zahájili novou éru promítání filmů. Neobešlo se to bez drobných komplikací, které ovšem divák nejspíš ani nezaznamenal. Maximálně první gong, který jsme měli tedy opravdu hodně nahlas. Přestože jsme si film o pár dní dříve připravili a odzkoušeli, pustili jsme nejprve špatnou šablonu a tak jsme na plátně měli jiný formát a taky nám nešel zvuk (to samozřejmě ještě bez diváků, před promítacím časem). Vysvětlení je snadné. Pro jednotlivé filmy máme vytvořené šablony, které se liší stanoveným formátem 1:1,85 a ŠUP (1:2,39) a způsobem jaký má film namixovaný zvuk, zda je 5.1 anebo 7.1. No a my si nejprve pustili špatnou šablonu. Vysvětlení pro zvuk je takové, že jsme zapomněli pustit zesilovače :). Jsou to takové prkotiny. Proč to píšu? No protože když máte najednou promítat pro diváky, je to váš první film, tak jste prostě zmatení i když jste tam na to dva promítači. Všechno jsme ovšem opravili a s úderem půl osmé večerní začal běžet v Chotěboři první digitální film v kvalitě 2K. Zvuk byl 5.1, což se tedy zrovna na snímku Perfect Days moc neprojevilo, protože efektů tam bylo pomálu a hudby také. Velkou část filmu se tam jenom vedly dialogy. Nicméně film se nezasekl, nebyl poškozený a tak jsme ho v pořádku odpromítali. Dnes jej budeme hrát podruhé a doufám, že už bude perfektní všechno a napoprvé.
    O tom, zda je film v pořádku a funguje se přesvědčujeme již při jeho "rozklíčování". Film nám přijde na externím harddisku, my jej nahrajeme na Kino server a poté k němu musíme z emailu stáhnout klíč. Ten je formou souboru, jež si Kino server po načtení sám připojí k danému filmu. Pak můžeme film pouštět kolikrát chceme (než vyprší platnost licence-klíče). Musím říct, že jsme měli komplikaci již s prvním klíčem i prvními filmy. Dlouho jsme čekali, než nám první filmy došly a první klíč nám nefungoval. Museli jsme telefonovat na příslušné servisní telefonní číslo a závadu jsme poté odstranili. Šlo o to, že náš PC nebyl schopný správně vyextrahovat zazipovaný klíč a Kino server jej pak nebyl schopen přijmout. My jsme byli na různé problémy připraveni (slyšeli jsme o všech možných i nemožných problémech s klíči i filmy v digitálních verzích), ale že to přijde hned u prvního.. nu, možná nakonec dobře. Do kina nám přišly už tři digitální filmy a každý z nich se připojoval odlišným způsobem. To je také dobře, že se v začátku setkáváme s odlišnými verzemi způsobů nahrávání filmů na server.
    Jak jsem slíbil, mám pro Vás dvě fotky z promítací kabiny, kde uvidíte, jak zařízení vypadá po digitalizaci.
Celkový pohled na promítací kabinu
Digitální systém D-cinema

Čekají nás ještě nějaké drobné dodělávky, ale to je tak vždycky. Systém je ovšem plně funkční a pracuje skvěle. Na pravé fotografii můžete vidět ještě nezakrytou boční stěnu piedestalu, ta bude ve finále samozřejmě zakryta. 
    Příliš nových informací jsem tímto článkem asi nepřinesl. Ale pitvat digitální systém doslova se mi tady nechce (tolik toho zase o tom nevím). Takže bych tímto sérii článků o naší digitalizaci uzavřel se závěrem, že se dílo povedlo a zatím jsme spokojení. Přijďte se podívat!