Chemical Brothers: Don't Think - Psychedelická pařba v Chotěboři!

Chemical Brothers 2012

Tento koncert formou filmu v kině si zaslouží článek! 15. března 2012 jsme totiž v našem kině v Chotěboři uvedli záznam z letošního koncertu elektronického dua Chemical Brothers. Dva angličani tvořící „big beat electronic dance“ byli hvězdami Fujirock Festivalu v Japonsku, kde je nasnímalo na dvacet kamer a jejich šou obletěla svět. 

    I my, v naší malé, zapadlé a nekulturní Chotěboři, jsme měli možnost se do projektu zapojit. To i díky nainstalovanému Dolby Digital Surround 7.1 zvuku, který jsme získali při prosincové digitalizaci. Koncert/ film přišel do kina jako klasický digitální film, formou DCP filmu na externím harddisku. Klíč pro film už byl k dispozici a tak jsem záznam hned vyzkoušel. Pozval jsem si Majkla (majitele kinocafé Velký Voči) aby si to šel poslechnout. To jsem ještě netušil, že je fanouškem této elektronické hudby a duo britů zná! Naštěstí! Příliš se mu totiž nezdál zvuk a společně jsme usoudili, že tam vůbec nejsou basy. Přičemž DCP film se nemůže pokazit a předtím všechna kina hlásila, jak je to skvělý zážitek. Já osobně nevěděl, jak má taková muzika znít.. Nicméně, ihned jsme napsali distributorovi záznamu, jak to má znít, jaké má DCP vlastnosti a jestli něco neděláme špatně. Od něj jsme se dozvěděli, že je vše v pořádku. Byli jsme trochu bezradní. Ovšem čirou náhodou byla pár dní poté naplánována návštěva našeho integrátora, která všechno zachránila. Strávil nad problémem hodně času, ale dopadlo to výtečně a Majklovy poskakující skleničky v policích svědčily o dobře vyladěném zvuku (zvuk pro film a pro hudbu se mixuje různě a tak nikdy nezní v kině hudba jako na koncertě). Je to jenom další důkaz, že firma Audiomaster je kvalitní, spolehlivá a plná skvělých a ochotných lidí a já ji můžu dalším kinům (ještě nedigitalizovaným) jenom doporučit.

    A teď se dostaneme k samotnému koncertu. Protože se před záznam koncertu (zvlášť tak neobvyklého hudebního žánru pro kino) nehodilo pouštět nějaké soundtracky či gongy, rozhodl jsem se vytvořit playlist z trailerů na uváděné filmy. Půl hodiny před začátkem tedy běžely ukázky na připravovaná představení a show Chemických bratrů začínala v osm večer. Sešlo se na dvacet pět lidí a ti si, na moji radu, sesedli více dopředu, blíž k zážitku (stále nechápu, že si většina diváků v kině sedává v posledních řadách, když nejlepší je to tak v půlce, kde kolem vás může probíhat prostorový zvuk a máte nejlepší pozici hlavy vzhledem k projekčnímu plátnu). A že byl dnes zážitek ze zvuku opravdu velký. Už první elektronické tóny a řev japonských fanoušků nás prosytily vrnícími vlnami zvuku. Fakt pěkný zážitek. Skoro jako naživo. Já jsem samozřejmě dost koncertu viděl už při zkoušce a při ladění basů, ale teď to bylo naostro a od začátku až do konce. Osobně nejsem zrovna fanouškem elektronické muziky, také jsem nechápal, jaktože na to všude slyším jenom chválu. Celý 85 minut dlouhý záznam jsem proto sledoval kritickým okem, ale byl jsem vážně nadšen (po delším sezení na těch našich děsných sedačkách bych byl kritičtější)! Velice dobře sestříhané (vadily mi snad jenom neustálé záběry na řvoucího Japonce s křivými zuby, mezi kterými zbylo nějaké jídlo :-/) pohledy na anglické duo, na obří projekční plochy, na ječící zpsýchované Japončíky, na projekce do vzduchu a po lidech. Celé se to odehrávalo v noci pod širým nebem a přesto byly záběry (až na některé momenty) kvalitní a ostré. Kamerová výbava musela stát majlant. A zvuk? Velice, velice dobrý. Obával jsem se, že si budu při vysokých tónech rvát uši a z basů že mi bude tlouct srdce jako o život. Čekalo mě další milé překvapení.. "ječáky" tam byly, hodně.. ale čisté zvuky a v takových frekvencích, které uši nervou. Basy tam byly, že mi vrněly... kalhoty :-), ale nikdy to nebylo příliš dlouho. Přesto musela naše paní vedoucí zapřít vchodové dveře, které hrozily, že se vysypou a Majklovi jistě popraskaly všechny flašky s alkoholem.

    Vedle mě seděl můj synovec Milan a shodli jsme se na tom, že naživo to musel být fakt dost hustej zážitek, protože ty lidi se tam tvářili šťastně, sjetě, vyděšeně, zničeně, nabuzeně.. Obzvláště povedená byla projekce mezi lidi, nad lidi a na zem, kde se proháněly ty nejzvláštnější kombinace (sloni, tygři, barevné postavy, brouci, puntíky, čáry, kousky skla, balónky..).

   Psal jsem, jak kriticky a bedlivě jsem poslouchal. To obzvláště kvůli zvuku. Bylo to naše první 7.1 představení a slibovali hodně. Myslím ale, že tady mohli dát ještě víc. Zvuk byl jako výtečný, ovšem situace, kdy zvuky citelně kroužily kolem nás a nad námi jsem zaregistroval všehovšudy dvě. Jinak bylo samozřejmě krásně slyšet spoludiváky v Japonsku i rezonující zvuk všude kolem nás.

Co na závěr říci? Takový zvuk mít doma nikdy nebudete! Jděte na živý koncert anebo, když je takováhle možnost, do kina, protože Don't Think tady byl super. Líbil se mi a lituju jen dvou věcí:

že jsem nebyl tam naživo a nebyl při tom zkouřenej.

Chemical Brothers: Don't Think

Kino v kostele? V Chrudimi!

V tomto čase, kdy se snažím získat zaměstnání v Kladenské pobočce firmy LEGO, jsem se rozhodl rozšířit svoji promítačskou praxi a od 17. února tohoto roku jsem nastoupil v chrudimském kině Biobaroko. Ač se to zdá býti neuvěřitelné, v tomto městě (23 000 obyvatel) jsou v provozu dvě kina. Městské kino jako klasické kino ve vlastní budově s 35mm promítačkami a nové digitální kino Biobaroko v kostele svatého Josefa na Školním náměstí.

Školní náměstí 10, Chrudim

    Kostel byl vystaven řádem Kapucínů, ovšem v posledních mnoha letech sloužil jako sklad všeho co nebylo potřebné, nejspíš pro kohokoli. V minulém roce byl za evropské peníze doopraven a bylo v něm zřízeno muzeum barokních soch. Současně zde byl, v jedné kapli, vestavěn kinosál. Po kostele se v chladu procházíte za zvonivého zvuku ozvěny, pak narazíte na nerezovou stěnu, vejdete dveřmi do ní a rázem se ocitnete v úplně jiném světě. Jste v kině. Tma, koberce, bílé plátno, pohodlná křesla. A co je zvláštní. Těch křesel je tam totiž pouze 35. Kino nemá žádnou promítací kabinu, pouze takový přístěnek pro košťata, do kterého se jde rovnou ze sálu. Promítač s vámi tedy sedí při filmu, protože musí zhasnout světla vypínačem a protože z přístěnku nevede okno, kterým by mohl film kontrolovat. Do kinosálu nevedou žádné dveře zvenku, pokladna je tedy přímo u hlavních dveří do kostela.

    A jak jsem se k tomu dostal já? Zkrátka jsem si vybral pár měst, kde mají zdigitalizované kino, kde není projekce dvakrát to týdne a kde mám současně nějaké známé - kvůli bydlení. Do pár kin jsem napsal a ozval se mi ředitel kina právě z Chrudimi. Domluvili jsme se na schůzce v lednu, která proběhla ve vzájemné shodě a třetí víkend v únoru jsem nastoupil.

    Přijel jsem ve čtvrtek, prošel školením na mě dosud neznámou 3D projekci a v pátek jsem začal pracovat. Co práce promítače v Chrudimi obnáší? Nuže, technické vybavení je stejné, jako máme v Chotěboři a jaké mají ve všech digitálních kinech. Zde navíc musím po představení vzít od diváků brýle a pak uzamknout a zakódovat celou budovu muzea barokních soch. Tím, že jsem téměř stále v kinosále, vítám se a loučím s většinou diváků a stalo se mi hned dvakrát, že jsem zájemcům popisoval funkčnost 3D brýlí, které lidem před projekcí již problikávaly a tím zobrazovaly svoji připravenost. Máme v Chrudimi totiž systém aktivní 3D projekce, fungující na principu střídání zvýšeného počtu okének za sekundu střídavě pro obě oči. Za celý víkend jsem měl naplánováno devět promítacích časů, ve kterých jsem různě střídavě pustil tři filmy (Huga, Signál a Kroniku). Poslední film, v neděli, se ovšem, pro neúčast, nepromítal. Mohl jsem ovšem díky tomu vidět v Chrpě, kde jsem teď nájemníkem, skvělý film Duel.

Logo kina

    Co ještě k chrudimskému kinu Biobaroko říct? Integrátorem byla společnost AV Media a musím říct, že s naším chotěbořským integrátorem mám zatím lepší zkušenosti. Sice je v Chotěboři systém o pár měsíců mladší, ale zatím pracuje velice spolehlivě. Kdežto v Chrudimi jsem měl za jeden víkend dva technické problémy. Taktéž je digitální systém v Chrudimi méně dotažený do konce a pracovní rozhraní v kino-serveru DOREMI je méně komfortní oproti systému Dolby v Chotěboři. Ale budoucnost ukáže.

    Srdečně vás k sobě do kina zvu!

www.biobaroko.cz 

LEGO Customer Service funguje skvěle!

Nejsem příliš nadšený, že tento článek píšu, ale jsem rád aspoň za to co do něj píšu. Tedy, o co jde? Dostal jsem pod stromeček LEGO deskovou hru Bradavice (mimochodem moc povedenou a dobře hratelnou) a už při sestavování bratr objevil, že je tam nějaká divná kostka. Tedy, ne, že by byla špatně vyrobená anebo úplně cizí. Jen je to druh kostky, který se vyrábí asi ve třech verzích (s malými odlišnostmi pro různé využití) a ke mě došla ta nesprávná verze. Byly to dohromady tři kostky z pěti stejných. Bylo to podruhé v životě, co se mi do ruky dostala v setu nějaká špatná kostka. No a teď co s tím. Tehdy poprvé jsem byl příliš malý a hloupý. Dnes už jsem si řekl, že to tak nemůžu nechat a že vlastně udělám službu i výrobci, když ho na vadu upozorním.

    Na webu LEGO.com jsem si našel záložku Customer service a po pár pokusech se podařilo v přiloženém formuláři přesně vyhledat stavebnici a kostku, která chyběla či byla špatná. To jsem  se svojí adresou bydliště odeslal a říkal si, že to je asi tak všechno, co pro to můžu udělat a že už se nic dalšího nestane. Ale není to pravda! Druhý den mi přišla strojová odpověď s omluvou a že mi zašlou chybějící části do deseti pracovních dní. Nechtěli žádné podrobnosti, nechtěli špatné kostky nikam zaslat, prostě jenom, že mi zašlou znovu ty správné. O tři dny později mi stejný email přišel v češtině s ještě dalšími omluvami a s tím, že moje zpráva bude předána těm, kteří se pokusí dalším anomáliím u daného výrobku zabránit. Kostky, že mi dojdou do deseti dnů. To už vypadalo lépe a začal jsem se těšit na správné kostky.

    Dnes je 16. ledna, tedy jedenáctý pracovní den a kostičky jsem našel ve vypolstrované obálce s nálepkou LEGO a adresou Dánska. Kostky přišly správné i s dopisem, ve kterém mi poděkovali za to, že jsem LEGO fanoušek. Takže já jsem naprosto spokojen, protože tenhle příběh má přes špatný začátek dobrý konec. A proto vám říkám, nebojte se reklamovat, slušný výrobce si nerad kazí jméno!

LEGO Customer Service

service.lego.com

Digitalizace V. část - první DCP film

Tak jsme šťastně zahájili novou éru promítání filmů. Neobešlo se to bez drobných komplikací, které ovšem divák nejspíš ani nezaznamenal. Maximálně první gong, který jsme měli tedy opravdu hodně nahlas. Přestože jsme si film o pár dní dříve připravili a odzkoušeli, pustili jsme nejprve špatnou šablonu a tak jsme na plátně měli jiný formát a taky nám nešel zvuk (to samozřejmě ještě bez diváků, před promítacím časem). Vysvětlení je snadné. Pro jednotlivé filmy máme vytvořené šablony, které se liší stanoveným formátem 1:1,85 a ŠUP (1:2,39) a způsobem jaký má film namixovaný zvuk, zda je 5.1 anebo 7.1. No a my si nejprve pustili špatnou šablonu. Vysvětlení pro zvuk je takové, že jsme zapomněli pustit zesilovače :). Jsou to takové prkotiny. Proč to píšu? No protože když máte najednou promítat pro diváky, je to váš první film, tak jste prostě zmatení i když jste tam na to dva promítači. Všechno jsme ovšem opravili a s úderem půl osmé večerní začal běžet v Chotěboři první digitální film v kvalitě 2K. Zvuk byl 5.1, což se tedy zrovna na snímku Perfect Days moc neprojevilo, protože efektů tam bylo pomálu a hudby také. Velkou část filmu se tam jenom vedly dialogy. Nicméně film se nezasekl, nebyl poškozený a tak jsme ho v pořádku odpromítali. Dnes jej budeme hrát podruhé a doufám, že už bude perfektní všechno a napoprvé.

    O tom, zda je film v pořádku a funguje se přesvědčujeme již při jeho "rozklíčování". Film nám přijde na externím harddisku, my jej nahrajeme na Kino server a poté k němu musíme z emailu stáhnout klíč. Ten je formou souboru, jež si Kino server po načtení sám připojí k danému filmu. Pak můžeme film pouštět kolikrát chceme (než vyprší platnost licence-klíče). Musím říct, že jsme měli komplikaci již s prvním klíčem i prvními filmy. Dlouho jsme čekali, než nám první filmy došly a první klíč nám nefungoval. Museli jsme telefonovat na příslušné servisní telefonní číslo a závadu jsme poté odstranili. Šlo o to, že náš PC nebyl schopný správně vyextrahovat zazipovaný klíč a Kino server jej pak nebyl schopen přijmout. My jsme byli na různé problémy připraveni (slyšeli jsme o všech možných i nemožných problémech s klíči i filmy v digitálních verzích), ale že to přijde hned u prvního.. nu, možná nakonec dobře. Do kina nám přišly už tři digitální filmy a každý z nich se připojoval odlišným způsobem. To je také dobře, že se v začátku setkáváme s odlišnými verzemi způsobů nahrávání filmů na server.

    Jak jsem slíbil, mám pro Vás dvě fotky z promítací kabiny, kde uvidíte, jak zařízení vypadá po digitalizaci.

Celkový pohled na promítací kabinu

Digitální systém D-cinema

Čekají nás ještě nějaké drobné dodělávky, ale to je tak vždycky. Systém je ovšem plně funkční a pracuje skvěle. Na pravé fotografii můžete vidět ještě nezakrytou boční stěnu piedestalu, ta bude ve finále samozřejmě zakryta. 

    Příliš nových informací jsem tímto článkem asi nepřinesl. Ale pitvat digitální systém doslova se mi tady nechce (tolik toho zase o tom nevím). Takže bych tímto sérii článků o naší digitalizaci uzavřel se závěrem, že se dílo povedlo a zatím jsme spokojení. Přijďte se podívat!

www.cekus.eu

Digitalizace IV. část - finalizace

Píši s velikým zpožděním, ovšem neměl jsem příležitost napsat zprávu dříve. Digitalizace byla dokončena a byla dokončena pouze s jednodenním zdržením oproti stanoveného harmonogramu. Máme teď tedy v kině nové plátno, zvukový systém a vybavení pro projekci digitálních filmů. Celou modernizaci provedla firma Audiomaster CZ s.r.o. se svým subdodavatelem z Chrudimi. Firma pochází ze Slovenska, kde digitalizovala velkou část ze slovenských kin a toto je jejich česká odnož. Jsou to opravdu profesionálové. Pracovali rychle, přesně, bez přehmatů, odpovídali na naše věčné otázky a uklidili po sobě :-). Rozhodně se to nedá srovnat s firmou XCData s.r.o., která dělala zakázku na E-cinema pro kino v minulosti a po jejichž práci skoro nic nefungovalo a jejich ochota pomoci byla na nulovém bodě.

    Ale teď k přítomnosti. Původně byla finalizace naplánovaná na pondělí 19. prosince. Nestíhalo se úplně a tak jsme pouze viděli systém v chodu, ale nebyli jsme zaučeni. Školení a doladění promítacího systému tedy proběhlo v úterý. Jeden by si myslel, že když je film digitální, tak ho jenom nahrajeme do projektoru a pustíme. Bohužel tak jednoduché to není. Nebudu zde popisovat přesně ovládání systému a pouštění filmu. To Vám milerád řeknu někdy osobně. Tady zkusím stručně postup popsat.

    Když film do kina přijde (už ne filmové pásy v krabicích, ale externí harddisk), nahrajeme ho do kino serveru a přes všechny ochranné prostředky jej odemkneme pro přehrání. Klíč k odemčení zasílá daný filmový distributor, který film poskytuje: Warner Bros., Bonton, Blue Sky, aj. Samotné nastavení filmu ale není úplně jednoduché, software obsahuje mnoho množností a pokynů, které musíme změnit/ zvolit/ nastavit a v podstatě utváříme jakýsi scénář akcí, které se musí odehrát pro bezvadné přehrání filmu ve správném formátu a se správným zvukem. Příprava filmu trvá v průměru asi hodinu a půl, tedy není to zase tak velká úspora času pro promítače. Obraz a zvuk je ovšem nepopiratelně lepší. Uvědomte si, že v Chotěboři bylo v kině vždy MONO a nyní uslyšíte film s Dolby Digital zvukem 7.1! Obraz je svým digitálním zpracováním jasný, stálý, netřese se a nemá v sobě vady způsobené fyzickým poškozením. A to je výsledek modernizace kina v Chotěboři. Uvidíme, zda nutná digitalizace přiláká více diváků. Máme možnost jim nyní nabídnout film v premiérovém čase (jako v Jihlavě i Praze) a až budou i pohodlné sedačky, nebude mezi projekcemi v Chotěboři a Jihlavě (kam chotěbořáci nečastěji jezdí) žádný rozdíl. Ovšem film v premiérový čas bude samozřejmě dražší než 80,- nebo 100,- Kč. Cena se odvíjí od data uvedení do kin a tak její výši nelze příliš ovlivnit (jen nahoru :-/). Přesto i za cenu 80,- Kč půjde jít na film v Chotěboři asi 14 dní po premiéře, což je o týden a více dřív, než bylo doteď.
    Věřím, že se my promítači naučíme systém rychle používat a budeme Vám promítat kvalitně a pěkné filmy. Také sem přiložím nějaké fotografie, zatím jsem neměl čas je udělat. Na závěr malou pozvánku, kino promítá až v novém roce 2012 a tak se přijďte podívat na Českou komedii Perfect Days: I ženy mají své dny 6. ledna, která nám zahájí novou projekční sezónu.

www.cekus.eu

Digitalizace III. část

Pracuje se pracuje a dá se říct, že jsme zatím se spoluprací a prací našich integrátorů i jejich subdodavatelů naprosto spokojeni.

    Včera bylo pověšeno nové plátno a dnes bylo dokončeno napnutí. Vypadá opravdu nově, třebaže ne nějak zásadně jinak. Již není plátěné, ale je z různých moderních příměsí a plastu. Staré plátno, které bylo staré 50 let šlo tak akorát vyhodit, poněvadž se při sundávání nepodařilo sundat ho tak aby šlo ještě srolovat. Přecejenom léta které mělo a vrstvy obnovovacích nátěrů ho natolik "poničily", že to nešlo. Pánové jej ze srandy (ale naprosto oprávněně) pojmenovali Slonovinová kost - pro jeho barvu. Nepracovali ovšem pouze v sále, ale také v promítací kabině, která už se také finalizuje a je to opravdu dobře odváděná práce! Dnes se dohodli s našimi vlastními elektrikáři na tom co je ještě kde třeba dodělat a společně jsme řešili zbývající detaily. Ovšem ty úplné dodělávky (ve filmařině se tomu odborně říká dotáčky) se budou dělat ještě nějaký čas po spuštění nového promítacího systému. Také byla navržena značka digitálního filmu pro kino program na plakáty a na web, vybrána ze 12 návrhů. (ty nedělal žádný umělec za peníze, ale my interně v kině - to abyste si nemysleli, za jaké pitomosti vyhazujeme peníze :D). Dál v promítací kabině přibylo pár lišt s kabeláží a už se tam začíná i trochu uklízet náčiní i přebytečný materiál. I pro dnešek jsem si pro lepší představu z promítárny připravil dvě fotografie:

Celkový pohled na promítací kabinu

Digitální systém D-cinema

    Jak vidíte na fotografiích, zbývá již jenom přístroje zapojit, odzkoušet a nastavit. To, když by se nestala žádná komplikace, není žádný problém a netrvá to dlouho. Přejte nám tedy štěstí a držte palce aby vše probíhalo v pořádku a bez komplikací.

Digitalizace II. část

Rozhodl jsem se napsat v krátkém časovém rozmezí, aby ta I. část nebyl jen takový výkřik do tmy. Za tak krátký čas (od čtvrtka) se toho nestihlo tolik udát, ale můžu vám s potěšením sdělit, že práce už začala.

    V sobotu, tedy včera, jsem pouštěl ještě přes E-cinema živý přenos metropolitní opery z NY, Fausta. Nešlo o Goetheova Fausta, ale o Goundonova Fausta a Markétku z roku 1893. Opera byla skvělá, téměř bez výhrad. No ale také poslední puštěná ze starého digitálního promítacího systému. Po opeře jsem vše vypnul s myšlenkami, že je to nejspíš naposledy, co tyto nevyhovující komponenty vidím v provozu. Při tom jsem si dovolil udělat pár fotek (aby bylo na co vzpomínat) a tak vám přináším pohled do současné promítací kabiny. Nevím, zda z fotek budete něco mít, protože pokud jste u nás v Chotěboři nikdy nebyli a neznáte promítačské prostředí, tak vám to přijde jako hromada šedivých krabic: 

Digitální systém E-cinema

Celkový pohled na promítací kabinu

    Tak a teď tedy něco o spuštěné digitalizaci. Dnes od časného rána najela firma a začali pracovat. Kdy přesně přijeli nevím, byl jsem v kostele, ale po kostele jsem se na ně přišel podívat a zkontrolovat je. Chlapíci v kinosále shodili staré reprobedny a měli již vybaleny nové, které usazovali na zeď. Trochu jsme pokecali (o tom jak a kde mají být správně usazeny, jak se zvuk měří, jaké se dnes staví kinosály kvůli nejlepšímu zvuku a jak budou potom jednotlivé reproduktory nastavovat co se týče hlasitosti a směru vysílání zvuku. Odborné lékařské pindy. Nechtěl jsem je zdržovat dlouho od práce a tak jsem kino zase opustil. Pánové přijedou zase zítra a budou pokračovat. Jsem nadšen!