Digitalizace II. část

Rozhodl jsem se napsat v krátkém časovém rozmezí, aby ta I. část nebyl jen takový výkřik do tmy. Za tak krátký čas (od čtvrtka) se toho nestihlo tolik udát, ale můžu vám s potěšením sdělit, že práce už začala.

    V sobotu, tedy včera, jsem pouštěl ještě přes E-cinema živý přenos metropolitní opery z NY, Fausta. Nešlo o Goetheova Fausta, ale o Goundonova Fausta a Markétku z roku 1893. Opera byla skvělá, téměř bez výhrad. No ale také poslední puštěná ze starého digitálního promítacího systému. Po opeře jsem vše vypnul s myšlenkami, že je to nejspíš naposledy, co tyto nevyhovující komponenty vidím v provozu. Při tom jsem si dovolil udělat pár fotek (aby bylo na co vzpomínat) a tak vám přináším pohled do současné promítací kabiny. Nevím, zda z fotek budete něco mít, protože pokud jste u nás v Chotěboři nikdy nebyli a neznáte promítačské prostředí, tak vám to přijde jako hromada šedivých krabic: 

Digitální systém E-cinema

Celkový pohled na promítací kabinu

    Tak a teď tedy něco o spuštěné digitalizaci. Dnes od časného rána najela firma a začali pracovat. Kdy přesně přijeli nevím, byl jsem v kostele, ale po kostele jsem se na ně přišel podívat a zkontrolovat je. Chlapíci v kinosále shodili staré reprobedny a měli již vybaleny nové, které usazovali na zeď. Trochu jsme pokecali (o tom jak a kde mají být správně usazeny, jak se zvuk měří, jaké se dnes staví kinosály kvůli nejlepšímu zvuku a jak budou potom jednotlivé reproduktory nastavovat co se týče hlasitosti a směru vysílání zvuku. Odborné lékařské pindy. Nechtěl jsem je zdržovat dlouho od práce a tak jsem kino zase opustil. Pánové přijedou zase zítra a budou pokračovat. Jsem nadšen!

Digitalizace konečně spuštěna! I. část

Tak jsme se dočkali. Je až trapné, jak dlouho o tom mluvím a kdy jsem o tom mluvit vlastně začal (minulý podzim). Ale je tomu něco málo přes čtyřiadvacet hodin, co nám do kina navezli nové technické vybavení. Takže teď už ho nikomu nedáme a než aby se to zase protáhlo, raději si to snad zapojíme sami.

    Na jaře 2010 jsem zpracoval absolventskou práci na téma digitalizace chotěbořského kina. Současně s tím probíhala příprava na vlastní projekt digitalizace a krátce nato proběhlo výběrové řízení.. první. A pak už byly jenom průtahy. Nemá smysl zde probírat a rozebírat kdo za co mohl, kdo co udělal špatně a kdo je prostě jenom zlý člověk, ale termíny na digitalizaci jsme měli čtyři a z toho jsme ve dvou případech byli připraveni i na odstávku projekce a pravidelného programu. Nakonec digitalizujeme za plného provozu a snad se vše zdaří. Není mnoho informací, které vám můžu sdělit, ale budu rád, když nebude nepravdou informace, že od nového roku budeme promítat digitální filmy dle standardu DCI, nyní platného na celém širém světě.

    Můžou se vézt teorie, proč jsme tedy jako až teď digitální, když to máme v názvu již pár let a co jsme to tam tedy doteď dělali. K tomu nejsem kompetentní odpovědět, protože jsem zaměstnancem příliš krátce. Ovšem ať by to bylo jakkoli, na novou úroveň D-Cinema dle standardu DCI přejít musíme. Jinak bychom neměli přísun světových a do budoucna jistě ani českých snímků a to by se pak kino mohlo rovnou zavřít.

    Protože se digitalizace protáhla o půl roku a čas kvapí, bude to nyní nejspíš pěkný frkot. Smlouva byla podepsána před pár dny, komponenty dovezeny, promítací kabina doupravena a ještě než skončí tento týden, začne se na modernizaci pracovat. Držte palce, ať vám sem nosím jen samé dobré zprávy v krátkých intervalech.

LEGO Production s.r.o.

Slyšíte poprvé, že v České Republice máme výrobnu LEGO® kostek? Zajímá vás kde? A chcete se o tom dozvědět více? Pokusím se sepsat krátký článek na téma výroby a vývoje LEGO produktů v naší zemi.

    Stavebnice LEGO se začala vyrábět v Dánsku roku 1932 (název je zkratka pocházející z dánských slov "LEg GOdt" znamenající "dobře si hrát"). Firmu na původně dřevěné výrobky založil jistý pan Christiansen a tomuto rodu firma dodnes patří. Malá plastová kostička se objevila již v roce 1949 a stala se celosvětovým fenoménem. Dnes stavebnice patří k jedné z nejvíc prodávaných hraček a vyrábí se v mnoha zemích světa.

klubkosticky.cz

    U nás v České Republice sídlí "The LEGO Group" na třech místech. V Kladně najdete Vývoj a výrobu marketingových modelů (TMA) a Montážní výrobu a balení LEGO® stavebnic (GSC). Evropské distribuční centrum (EDC) leží v Jirnách a v Praze naleznete LEGO TRADING s.r.o. - Obchodní & marketingová kancelář pro ČR&SR a východní Evropu. Já se zaměřím na Kladenskou část, tu jsem osobně navštívil.

    LEGO TMA (Trade Marketing Agency) je součástí celosvětové organizace TMA, zabývající se marketingovou podporou a sídlí dále v Dánsku, Anglii, USA a Hong Kongu. Česká sekce se zaměřuje na vývoj a výrobu zejména 3D marketingových modelů (pro zábavní parky Legoland a reklamní produkty do obchodů). První modely se začaly vyrábět již v roce 2000. Oproti tomu GSC (Global Supply Chain) je komplex pro výrobu, balení a distribuci LEGO setů. Od výrobních lisovacích a barvicích linek přes třídění a balení pytlíčků a krabiček s důkladnou kontrolou k dodávání do maloobchodů a zábavních parků. Tolik k základnímu rozdělení Kladenské části The LEGO Group. 

klubkosticky.cz

    Na závěr si dovolím pár zajímavých čísel. Více než 7 stavebnic LEGO se prodá za jednu sekundu. Každý člověk na planetě vlastní v průměru 70 LEGO kostek. Dle statistik vychází pouhých 18 zmetků z jednoho milionu komponentů. Já osobně se honosím vlastnictvím jedné nedobře vyrobené kostky. Doufám, že jste si z článku dokázali udělat obrázek o struktuře a přítomnosti společnosti Lego v naší zemi.

www.lego.com

Kopírování LEGO setů

Nebojte se, kopírováním nemyslím nějakou bezostyšnou loupež nápadů nebo technologie výroby. Naopak. Mám na mysli rozvíjení nápadů LEGO designérů a čerpání múzy z jejich modelů.

    Poslední dobou mě láká zkoušet si vyrábět stejné a přece trochu jiné stavby jako vymýšlejí v Legu. Možná je to tím, že se mi nashromáždil teoreticky dostatečný počet nových kostek (kostky od roku 2007 a mladší), ze kterých lze při postavené stavbě postavit stavbu stejného druhu a typu a přece trochu pozměněnou. Prvním pokusem byla předělávka Street Speedera z roku 2009 (6743). Zde jsem ovšem místo zelené barvy nasadil červenou, které mám ze všech nejvíce. Nejspíš by se mi podařilo postavit i další, kostek bylo dost, ovšem nestačily mi kola. A pro čelní sklo jsem stejně musel použít černé střechy. Podvozek byl ovšem na chlup stejný. Pro ilustraci ukazuji dvě fotky vozidel. Zelený sporťák je tedy originál. Z červeného jsem nakonec udělal combi,  ale myslím,

že to ničemu neuškodilo, naopak se mi podařilo skvělým způsobem využít zadního skla. Tato auta jsem postavil v lednu 2011.

    Další stavba je ze současnosti (červenec 2011). Tentokrát mi bylo umožněno postavit opravdu téměř naprosto stejnou stavbu, pouze s drobnými změnami v celkové podobě. Nebyl jsem omezen barevně ani druhy a typy kostek; použil jsem vrata, dva druhy šedé, červené střechy či zelené kulaté jedničkové ťuplíky.

Nakonec jsem svoji vlastní stavbu také osadil panáčkem a vy můžete určit, která z těchto staveb je originál a která můj model. Hrady jsou postaveny z podobného počtu kostek, přestože ta pravá vypadá větší než ta levá. Dráček uprostřed patří k oficiálnímu setu. 

    Může to na první pohled vypadat, že nic lehčího, než stavět stavby podle těch co se prodávají v obchodě není, ale opak je pravdou. Sice nevymýšlím prvotní myšlenku já, ovšem najít ve svých kostkách ty správné, aby se dala oficiální stavba okopírovat a přesto ji postavit dle svého stylu a svým způsobem je dobrodružství. Příště se pokusím navíc zvolit stejný počet kostek.

    Na závěr vám sdělím, která stavba je originál a která moje. Takže pokud jste se pokoušeli sami si tipnout, můžete svůj úsudek posoudit se skutečností. Stavba, kterou jsem stavěl já, na základě před tím postaveného setu, je Knight and Castle Building Set (5929).

    

Jak jsem obhájil digitalizaci kina v Chotěboři!

Rád bych vám zjednodušeně pověděl o čem byla moje absolventská práce, která vycházela z mé promítačské praxe, nutnosti digitalizace kina v Chotěboři a technického zařazení tématu práce. A protože jsem byl nucen svoji práci obhajovat v patnácti minutách, vznikl o mojí absolventské práci takový krátký popisný výtažek. Téma je to rozsáhlé a zasloužilo by jistě podrobnější rozbor. Ovšem takhle ji sem alespoň můžu dát s nadějí, že ji přečtete až do konce. Obrázky, které v textu přibližují problematiku jsem při obhajobě ukazoval v počítačové prezentaci.

Dobré odpoledne, dámy a pánové. Velice mě těší, že Vás mohu uvítat na obhajobě mojí Absolventské práce.

Výběr dobrého tématu ke zpracování pro mne byl stěžejním bodem přípravy. Téma se ale nečekaně přihlásilo samo již v závěru druhého ročníku. Jako zaměstnanec kina jsem se svým kolegou navštívil v Praze našeho stávajícího integrátora digitálního systému. Integrátor je osoba či firma zabývající se kompletní instalací digitálního kina. Mluvili jsme nejenom o správě a práci s digitálním systémem E-cinema, nainstalovaným v chotěbořském kině, ale také o přicházejícím systému D-cinema a standardech DCI.

Digitalizace kin znamená nahrazení projektorů pro 35mm filmový pás digitálními projektory a odhmotnění filmu a jeho přepravy. Digitální kopie navíc nepodléhá mechanickému opotřebení a její kvalita tedy zůstává konstantní. V jedné kopii je možné přenášet více jazykových a titulkových forem snímku.

E-cinema je nižší typ digitálního systému než D-cinema, rozlišení projektoru má méně než 2K (2000px - šíře plátna). Využití dnes najdou spíše ve velkých zemích pro lokální produkci, u nás se od nich ustupuje a nejsou pro ně vytvářeny filmové kopie.

D-cinema je tudíž označení pro systém kina, který splňuje DCI specifikace pro možnost projekce světových a premiérových filmů. Minimální dovolené rozlišení je 2K.

DCI norma vznikla z podnětu hollywoodských studií. Stanovila standardy pro kvalitu promítání a postupy pro dodržení bezpečnosti způsobů přenosu dat. Jako standardní formát komprese obrazu pro D-cinema se udává JPEG 2000. V oblasti bezpečnosti stanovuje přesné mechanismy: kódování, systém čtecích klíčů, zabezpečenou vazbu mezi serverem a projektorem.

Ve spojitosti s blížící se nutností modernizace jsem se rozhodl pro zpracování projektu modernizace kina v Chotěboři jednak pro svoji absolventskou práci a jednak jako pomocnou práci pro kino za účelem získání informací a potřebných podkladů k uskutečnění modernizace.

Po schválení tématu školou a zahájení praxe na podzim loňského roku jsem se začal problematikou zabývat. S vedením organizace a mým vedoucím jsme se domluvili na mém postupu práce. Nejprve bylo důležité co nejvíce se v problematice vzdělat. Je to úplně nový druh technologie a občas nebylo ani jednoduché informací se dopátrat. Pojmy jako integrátor, 2K, 4K, DCI a jiné byly nejen pro mne nezažité. Dalším krokem bylo vyhledat české integrátory a napsat jim poptávku po digitalizaci. Psaní emailů byla nejčastější činnost ze začátku mé práce. Většina z dotázaných dříve nebo později odpověděla a byly domluveny první pracovní schůzky. Díky těmto schůzkám jsme konečně získali ucelené povědomí o požadavcích na technologii a cenovou relaci modernizace.

S tím mohl provozovatel kina zajít na město jako za zřizovatelem a požádat o povolení k modernizaci a začlenění projektu do rozpočtu města na další rok.

Jak příprava pokračovala, zjišťoval jsem, že se bude moje představa o modernizaci v některých částech práce od vlastního projektu kina lišit. Hlavně z finančních důvodů. Vytyčil jsem si, že moje vlastní práce bude samozřejmě vycházet z úplně stejných potřeb kina a modernizace, ovšem návrh bude vyprojektován pro provozovatele, který má dostatečné prostředky k digitalizaci na požadované standardy včetně 3D projekčního systému a společně se zachováním stávajícího systému 35mm promítaček.

Práce je rozdělena do tří tematických bloků, které jsou rozvedeny v pěti kapitolách. První blok popisuje teoreticky problematiku digitálního kina a jeho přínosu pro kinematografii. Druhý blok se stručně zabývá historií a současným stavem chotěbořského kina. Třetí a poslední blok pak řeší samotnou problematiku modernizace - můj osobní návrh digitalizace a jeho ekonomický náhled.

V první kapitole se zabývám teorií pro pochopení problematiky. Co v dnešní době znamená digitální kino. Co to znamená pro provozovatele, jak přechod na novou technologii probíhá a kam až zachází. Osvětluji aktuální normu pro kina v ČR a terminologii pro provoz D-cinema systémů. Nakonec se věnuji samotné podobě digitálního záznamu, který je od základů jiný a s klasickou kopií nemá již vůbec nic společného.

Jak jsem se již zmínil na začátku, proces digitalizace znamená do stávajícího kina nainstalovat digitální technologii, která spadá pod standard DCI a zaručuje bezpečnou a ničím nesníženou kvalitu projekce obrazu a zvuku filmu. norma se rozděluje na dva systémy: Systém E-cinema a D-cinema. Kino Chotěboř mělo nainstalováno E-cinema systém jako jedno z prvních v ČR. Ovšem možnost projekce světových snímků v premiérových časech a vůbec dostupnost filmových děl dnes již dovoluje pouze systém D-cinema. Jak takový systém vypadá a z čeho se skládá vám povím později, nyní ještě v krátkosti vysvětlím podobu digitálního filmu.

Filmový pás se pro distribuci a projekci filmů používá již více než sto let a technologie přenosu obrazových i zvukových informací se za tu dobu výrazně změnily. Vedle dodnes používaného PVC pásu na kterém je vyobrazen barevný obraz děje v okénkách za sebou a vedle toho je vyznačena optická stopa zvuku máme digitální film, distribuován pomocí přenosných harddisků. Digitální film je zpětně modifikovatelný datový záznam chráněný vlastním kódováním a formátem.

Pro přehrání musí být na serveru z HDD přehrán nepoškozený filmový obsah (DSM) a vygenerován klíč pro odemčení.

Druhá kapitola představuje stručný pohled do historie budovy kina. V chotěbořských kronikách jsem si vyhledal informace, kdy bylo kino vystavěno a poté jsem sledoval přestavby a postupné modernizace kina. Žádná z nich ovšem nebyla takového rozsahu jako tato.

Kvůli modernizaci systému bylo velice důležité sepsat stávající vybavení. Je to jedna z prvních věcí, které integrátor vyžaduje. V době, kdy jsem práci zpracovával se ještě nevědělo, do jaké míry se bude nová digitální technologie se starou pásovou propojovat. Vědělo se však, že se bude kompletně vyměňovat stávající technologie pro nižší verzi digitálního kina E-cinema. Já jsem se rozhodl pro zachování 35mm systému s návrhem na propojení a tak jsem také do této kapitoly zahrnul veškeré vybavení pro projekci filmových pásů.

Nové vybavení zahrnuje minimálně 2K projektor, dále kinoserver, zvukový systém pro kinosály a audio procesor, ovládací prvky systému a nové projekční plátno. Pro kino je dobré vybrat i vybavení pro 3D projekci, které lze nezávisle na 2D systém po zakoupení připojit.

Každý projektor, ze kterého chceme z promítací kabiny na plátno promítat obraz potřebuje mít okénko do sálu. Pro řešení digitalizace v Chotěboři jsem vybral jednu ze tří (v práci) uvedených možností. Možnost s využitím kolejí na kterých se pohybují dva projektory, nový a starý a u okénka se střídají. Z výběru dostupných projektorů jsem dle parametrů a potřeb kina vybral i D-cinema projektor.

Server je vysoce výkonný multimediální počítač opatřený diskovým polem. Jehož úložný prostor je velice dobře zabezpečen. Slouží pro přehrávání digitálních filmů ve formátu DCP a ovládá se jednoduše připojením k PC či notebooku. Server musí taktéž splňovat standardy DCI. Integrátoři je osobně instalují v kinech a poté zasílají schválení do Hollywoodu, kde je kinům zabezpečen odběr digitálních kopií filmů. Z nabídky produktů jsem vybral spolehlivý výrobek s 2TB úložištěm. Pro zajímavost, film s 2K rozlišením vyrobeným pro kvalitu kina má 40 - 120GB.

Pro profesionální a normě dostačující ozvučení kinosálu je třeba zakoupení zvukového procesoru a kvalitní prostorový systém zvuku pro sál. Na následujících obrázcích vidíte jak je zvuk řešen dnes a jak by jej vyřešila modernizace.

Výměna plátna je samozřejmou nutností pro jeho stáří a špatnou odrazivost světla.

Při výběru 3D systému jsem do práce nejprve začlenil rozdělení a typy 3D projekce a jejich výhody i nevýhody. Vzhledem k velikosti kina a plátna je nejvýhodnější použití aktivního 3D systému. Aktivní 3D využívá zdvojnásobeného počtu promítnutých obrázku jednoho projektoru za sekundu, kdy promítá střídavě proložené obrazy pro pravé či levé oko. K tomu je potřeba mít nasazené aktivní elektronické brýle, které střídavě zatmívají očnice aby jedno oko vidělo právě jemu určené obrázky. Z dvojice oddělených snímků mozek zpracovává prostorovou scénu.

K modernizaci kina patří zajisté také inovace vstupenkového systému či online správa programu a projekce. Integrátoři s komponentami dodávají také software na ovládání projekce, který je pro promítače propojen i se vstupenkovým systémem. Zde si může promítač například prohlédnout, zda má nějaké lidi v sále, dále si může nastavit oponu, reklamy a osvětlení sálu. Pro diváka pak přibude možnost online rezervace vstupenek.

Jako poslední část a kapitola mojí práce bylo zevrubné shrnutí nákladů modernizace. Ceny komponent na internetu žel nejsou a tak musí provozovatel vycházet z odhadu integrátora a posléze na něm vystavět výběrové řízení. Já jsem tedy pracoval s tím, že provozovatel dostatek prostředků má a v závěru práce jsem uvedl zaokrouhlené částky jednotlivých součástí systému. Pro představu o finanční náročnosti však zaručeně dostačují a je například zajímavé, že cena, která se před pár lety pohybovala okolo pěti milionů dnes dosahuje jen mezi třemi a čtyřmi miliony. Na druhou stranu je povzbudivou skutečností, že v jednom kině vydělali na projekci Avatara přes milion korun.

Absolventská práce, kterou jsem zpracoval, řeší problematiku nutné modernizace kina Chotěboř. Dnešní digitální formy projekce i přenosu filmových kopií vyžadují standardy, určující budoucnost a provozuschopnost kin. Práce na zvoleném tématu a současně řešení problému aktuální situace v kině, ve kterém pracuji jako promítač, pro mne byla velice zajímavá i obohacující. Jednak z důvodu, že jsem se mohl dostat až k jádru věci a získat pro práci ty nejaktuálnější informace, a jednak, že jsem se i já osobně vzdělal ve svém profesním oboru.

Poděkovat bych tímto chtěl zejména svému vedoucímu práce a integrátoru panu Šamonilovi z firmy D-cinema, který mi poskytl mnoho informací a umožnil mi i firmu navštívit.

Vám děkuji za pozornost a trpělivost. Těším se na vaše dotazy.

Pěvecký sbor z LEGA na objednávku

Poskládat z LEGO panáčků napodobeniny skutečných lidí? Na první pohled nesmyslný nápad. Na druhý pohled... posuďte sami. Přišel za mnou bratr, že ho napadlo dát, společně s ostatními členy, k narozeninám své sbormistrini dárek v podobě jejich pěveckého souboru Johnnyho ovečky z LEGA. Moc jsem nechápal, co po mě ten můj pomaten bratr chce, ale když mi ukazoval kladné názory ostatních členů souboru, přijal jsem. Ještě dvakrát jsem si pomyslel a Kubištovi řekl, že to nejde.. že je to hloupost a že to nebude dobrý. No ale pak jsem se dal do díla.

    Měl jsem na to jedno nedělní odpoledne, protože druhý den jsem jel do školy a za týden už to musel Kubišta fotit. Asi ve tři hodiny jsem mu napsal, že jdu do toho a sedl jsem si k panáčkům. Zprvu jsem si potřeboval promyslet, do jakého prostředí panáčky umístím a zda nejprve vymodeluji je a nebo prostředí. Vyndal jsem si velkou šedou LEGO placku, ale pak jsem se vrhnul do panáčků. Na Youtube jsem si pustil pár jejich videí, abych viděl co na sobě tradičně ovečky nosí a abych si zapamatoval jejich podoby. Pak jsem si našel jejich fotku z koncertu a na klín si položil krabičku s panáčky.

    Věděl jsem, že nejtěžší bude složit dívky, začal jsem tedy muži. Prvního jsem skládal Honzu Skálu, u něj jsem již od počátku věděl, jakou bude mít hlavu. Stačilo mi nakombinovat barvu vlasů a vousů, poněvadž tuto hlavičku s vousy mám ve více barvách. Pro ilustraci ukáži mezi jakými variantami Honzy jsem se rozhodoval:

První kombinace je kombinace finální.

    Po výběru asi tří dalších postav jsem zašel za tátou a zeptal se ho, zda-li by mi nechtěl při skládání postav ze sboru pomoci. Řekl že ano a tak jsem měl pomocníka. Společně jsme zhruba do sedmi vybírali všechny hlavy, vlasy a tělíčka postav. 15 Johnnyho oveček a jednoho Johnnyho jsme přestavěli ze zhruba 80 standardně sestavených panáčků. Vybrat obličeje pro všechny dívky bylo velmi komplikované, zprvu jsem se dokonce bál, že jich ani tolik nemáme. Ovšem nakonec jsme obličejů našli víc, než jsme potřebovali. Bylo štěstí, že jsme například měli pro rodinu Mičků stejné obličeje. Sáhnout jsme ale museli i pro obličej pirátky (LEGO pirátky), který mezi panáčky normálně nemám. Problém byl i vybrat tělíčka, poněvadž se až v novějších LEGO sadách v potisku více liší ženy a muži. Zajímavostí může být, že vlasy Hašlerky pochází od upíra a Lenka nebyla téměř potřeba přestavět. Potom jsem, již sám, vybral nohy. Rozhodl jsem se pro černé či modré kalhoty, s dvěma specifickými výjimkami. 

    S hotovými panáčky jsem začal vybírat placku pro umístění. Zavrhl jsem velkou šedou placku a vybral modrou. Na ni jsem chtěl nejdříve stavět pódium, ale uvědomil jsem si, že nejvíce mám černých a tak by JO barevně zapadly. Vyměnil jsem tedy pódium na Belville růžovou desku a tam jsem je rozestavil. Do rukou jsem jim dal 2x2 červené placky, jako desky na noty a vymodeloval stojánek pro noty dirigentky a kytaru. 

    Jako prostředí původně Kubišta navrhoval nějakou zkoušku souboru. Mě se však více zalíbila myšlenka koncertu a kostela. Proto jsem vytvořil takovou futuristickou symbolickou podobu kostela s dřevěnou kazatelnou. Nakonec jsem tam dodal i detaily jako světlo na kazatelně či kalich a kříž.

    Projekt jsem dohotovil a schválil po pěti hodinách intenzivní práce.

Děkuji za jeho zadání a děkuji svému papá za pomoc při vývoji podob.

poznámka: LEGO sbor Johnnyho ovečky nafotil Kubišta a jsou ke shlédnutí na mé Picase.

Jdu na širokoúhlý film a on není širokoúhlý?

Přináším vám další neobvyklý zážitek z kina. Možná vám přijde, že si stále na něco stěžuji, ale co je zajímavé na perfektní a povedené projekci, že? Nejprve trochu teorie k formátům filmů.

již v roce 1889 stanovil u svého vynálezu kinematograf rozměry pro filmové okénko a tyto rozměry používají dodnes. U nás se dnes dá při promítání setkat se čtyřmi formáty obrazu:

1:1,37 - klasický formát obrazu, stanovený Edisonem (s tímto formátem jsem se setkal za svoje promítání pouze dvakrát).

1:1,66 - formát se zmenšeným obrazovým polem. Větší šířky promítaného obrazu se zde dosahuje na úkor kvality. Obrazové pole má menší plochu nežli u klasického formátu.

1:1,85 - ještě více ořezané obrazové pole (dnes druhý nejvíce využívaný formát).

1:2,35 - širokoúhlý formát, tzv. cinemascope, využívá horizontální optickou komprimaci obrazu pomocí anamorfotické předsádky. Obraz je v políčku zúžený a anamorfotická předsádka jej rozšíří na nezkreslený širokoúhlý formát (v současnosti nejobvyklejší formát obrazu).

Pokud by vás zajímalo jak taková okénka vypadají a jak probíhá zpětné zobrazení obrazu z pásu na plátno, vřele doporučuji článek, ze kterého jsem čerpal - Filmový pás

    A teď co se mi stalo. Přišel mi film a v přiložené dokumentaci byly u formátu 1:2,35 červené otazníčky a v poznámce z jednoho kina napsáno, proč distributor napsal tento formát, když se při projekci po pár minutách z tohoto formátu stane najednou formát 1:1,85. Další komentáře již na toto nereagovaly. Dokonce film prošel namátkovou kontrolou a žádná zmínka, nic. Tak jsem na to chvíli koukal a pak se dal do přípravy s tím, že se možná v tom kině zbláznili a nastavili si špatně předsádku před objektiv (ta určuje ořez obrazu a jeho následné narovnání do promítaného formátu). Každý díl jsem kontroloval, jestli se horní a dolní okraj okénka mění, ale nic. Formát byl stále 1:2,35. Řekl jsem si, fajn, to bude v pořádku. Pokud tam něco bylo, už to nejspíš srovnali ve skladu (vyměnili například vadný díl série). Ale to byla osudová chyba! A moje!

    Při kontrole výšky obrazového okénka mě vůbec nenapadlo podívat se na jeho šířku. Totiž, tu nikdy nesleduji. Ta zůstává vždy konstantně 35mm, proto se tak jmenuje. No a světe div se, ten obraz byl zúžen právě na rozměru 35mm do formátu 1:1,85. Takže výška byla na formát 1:2,35 a šířka nelogicky zúžena. No a hlavně, co mě možná spletlo, stalo se to v půlce dílů. Ne, že by byl špatně celý díl, ale v půlce prvního to najednou takto skočilo. Já jsem film sledoval, takže když jsem to uviděl, šel jsem se domluvit s vedoucí a po domluvě za promítání zúžil plátno na formát 1:1,85. Diváci asi museli koukat. Takhle běžel film dál. No ale co už jsem vůbec nečekal, v předposledním díle filmu to najednou skočilo zpět na rozměr 1:2,35. To nikdo nepsal! Že by si toho v kinech nevšimli? No já si toho všiml a tak jsem chvíli čekal, jestli to zase přeskočí a když nepřeskočilo, roztáhl jsem plátno zpět na původní formát 1:2,35. Přijde vám to zmatené ze samých změn formátu a roztahování a stahování? Je to realita, takhle zmatený jsem byl i já. Inu, stalo se mi to poprvé a snad naposledy. Takovouto pakárnu by si distributor filmu měl rozmyslet udělat podruhé.

poznámka: Tohle se nestalo mě, ale slyšel jsem, že kolegovi se film začal na plátno promítat v takovém malém obdélníčku, který se postupně zvětšoval a zvětšoval, až z něj byl na plátně obraz správně vysoký a široký. A v přiložené dokumentaci bylo napsáno, že se jedná o opatření z důvodu úspor na výrobě kopií...

Někdo by třeba řekl, že na Barrandově šetří. Blbost! Já říkám, jsou to plantážníci!