Pěvecký sbor z LEGA na objednávku

Poskládat z LEGO panáčků napodobeniny skutečných lidí? Na první pohled nesmyslný nápad. Na druhý pohled... posuďte sami. Přišel za mnou bratr, že ho napadlo dát, společně s ostatními členy, k narozeninám své sbormistrini dárek v podobě jejich pěveckého souboru Johnnyho ovečky z LEGA. Moc jsem nechápal, co po mě ten můj pomaten bratr chce, ale když mi ukazoval kladné názory ostatních členů souboru, přijal jsem. Ještě dvakrát jsem si pomyslel a Kubištovi řekl, že to nejde.. že je to hloupost a že to nebude dobrý. No ale pak jsem se dal do díla.

    Měl jsem na to jedno nedělní odpoledne, protože druhý den jsem jel do školy a za týden už to musel Kubišta fotit. Asi ve tři hodiny jsem mu napsal, že jdu do toho a sedl jsem si k panáčkům. Zprvu jsem si potřeboval promyslet, do jakého prostředí panáčky umístím a zda nejprve vymodeluji je a nebo prostředí. Vyndal jsem si velkou šedou LEGO placku, ale pak jsem se vrhnul do panáčků. Na Youtube jsem si pustil pár jejich videí, abych viděl co na sobě tradičně ovečky nosí a abych si zapamatoval jejich podoby. Pak jsem si našel jejich fotku z koncertu a na klín si položil krabičku s panáčky.

    Věděl jsem, že nejtěžší bude složit dívky, začal jsem tedy muži. Prvního jsem skládal Honzu Skálu, u něj jsem již od počátku věděl, jakou bude mít hlavu. Stačilo mi nakombinovat barvu vlasů a vousů, poněvadž tuto hlavičku s vousy mám ve více barvách. Pro ilustraci ukáži mezi jakými variantami Honzy jsem se rozhodoval:

První kombinace je kombinace finální.

    Po výběru asi tří dalších postav jsem zašel za tátou a zeptal se ho, zda-li by mi nechtěl při skládání postav ze sboru pomoci. Řekl že ano a tak jsem měl pomocníka. Společně jsme zhruba do sedmi vybírali všechny hlavy, vlasy a tělíčka postav. 15 Johnnyho oveček a jednoho Johnnyho jsme přestavěli ze zhruba 80 standardně sestavených panáčků. Vybrat obličeje pro všechny dívky bylo velmi komplikované, zprvu jsem se dokonce bál, že jich ani tolik nemáme. Ovšem nakonec jsme obličejů našli víc, než jsme potřebovali. Bylo štěstí, že jsme například měli pro rodinu Mičků stejné obličeje. Sáhnout jsme ale museli i pro obličej pirátky (LEGO pirátky), který mezi panáčky normálně nemám. Problém byl i vybrat tělíčka, poněvadž se až v novějších LEGO sadách v potisku více liší ženy a muži. Zajímavostí může být, že vlasy Hašlerky pochází od upíra a Lenka nebyla téměř potřeba přestavět. Potom jsem, již sám, vybral nohy. Rozhodl jsem se pro černé či modré kalhoty, s dvěma specifickými výjimkami. 

    S hotovými panáčky jsem začal vybírat placku pro umístění. Zavrhl jsem velkou šedou placku a vybral modrou. Na ni jsem chtěl nejdříve stavět pódium, ale uvědomil jsem si, že nejvíce mám černých a tak by JO barevně zapadly. Vyměnil jsem tedy pódium na Belville růžovou desku a tam jsem je rozestavil. Do rukou jsem jim dal 2x2 červené placky, jako desky na noty a vymodeloval stojánek pro noty dirigentky a kytaru. 

    Jako prostředí původně Kubišta navrhoval nějakou zkoušku souboru. Mě se však více zalíbila myšlenka koncertu a kostela. Proto jsem vytvořil takovou futuristickou symbolickou podobu kostela s dřevěnou kazatelnou. Nakonec jsem tam dodal i detaily jako světlo na kazatelně či kalich a kříž.

    Projekt jsem dohotovil a schválil po pěti hodinách intenzivní práce.

Děkuji za jeho zadání a děkuji svému papá za pomoc při vývoji podob.

poznámka: LEGO sbor Johnnyho ovečky nafotil Kubišta a jsou ke shlédnutí na mé Picase.

Jdu na širokoúhlý film a on není širokoúhlý?

Přináším vám další neobvyklý zážitek z kina. Možná vám přijde, že si stále na něco stěžuji, ale co je zajímavé na perfektní a povedené projekci, že? Nejprve trochu teorie k formátům filmů.

již v roce 1889 stanovil u svého vynálezu kinematograf rozměry pro filmové okénko a tyto rozměry používají dodnes. U nás se dnes dá při promítání setkat se čtyřmi formáty obrazu:

1:1,37 - klasický formát obrazu, stanovený Edisonem (s tímto formátem jsem se setkal za svoje promítání pouze dvakrát).

1:1,66 - formát se zmenšeným obrazovým polem. Větší šířky promítaného obrazu se zde dosahuje na úkor kvality. Obrazové pole má menší plochu nežli u klasického formátu.

1:1,85 - ještě více ořezané obrazové pole (dnes druhý nejvíce využívaný formát).

1:2,35 - širokoúhlý formát, tzv. cinemascope, využívá horizontální optickou komprimaci obrazu pomocí anamorfotické předsádky. Obraz je v políčku zúžený a anamorfotická předsádka jej rozšíří na nezkreslený širokoúhlý formát (v současnosti nejobvyklejší formát obrazu).

Pokud by vás zajímalo jak taková okénka vypadají a jak probíhá zpětné zobrazení obrazu z pásu na plátno, vřele doporučuji článek, ze kterého jsem čerpal - Filmový pás

    A teď co se mi stalo. Přišel mi film a v přiložené dokumentaci byly u formátu 1:2,35 červené otazníčky a v poznámce z jednoho kina napsáno, proč distributor napsal tento formát, když se při projekci po pár minutách z tohoto formátu stane najednou formát 1:1,85. Další komentáře již na toto nereagovaly. Dokonce film prošel namátkovou kontrolou a žádná zmínka, nic. Tak jsem na to chvíli koukal a pak se dal do přípravy s tím, že se možná v tom kině zbláznili a nastavili si špatně předsádku před objektiv (ta určuje ořez obrazu a jeho následné narovnání do promítaného formátu). Každý díl jsem kontroloval, jestli se horní a dolní okraj okénka mění, ale nic. Formát byl stále 1:2,35. Řekl jsem si, fajn, to bude v pořádku. Pokud tam něco bylo, už to nejspíš srovnali ve skladu (vyměnili například vadný díl série). Ale to byla osudová chyba! A moje!

    Při kontrole výšky obrazového okénka mě vůbec nenapadlo podívat se na jeho šířku. Totiž, tu nikdy nesleduji. Ta zůstává vždy konstantně 35mm, proto se tak jmenuje. No a světe div se, ten obraz byl zúžen právě na rozměru 35mm do formátu 1:1,85. Takže výška byla na formát 1:2,35 a šířka nelogicky zúžena. No a hlavně, co mě možná spletlo, stalo se to v půlce dílů. Ne, že by byl špatně celý díl, ale v půlce prvního to najednou takto skočilo. Já jsem film sledoval, takže když jsem to uviděl, šel jsem se domluvit s vedoucí a po domluvě za promítání zúžil plátno na formát 1:1,85. Diváci asi museli koukat. Takhle běžel film dál. No ale co už jsem vůbec nečekal, v předposledním díle filmu to najednou skočilo zpět na rozměr 1:2,35. To nikdo nepsal! Že by si toho v kinech nevšimli? No já si toho všiml a tak jsem chvíli čekal, jestli to zase přeskočí a když nepřeskočilo, roztáhl jsem plátno zpět na původní formát 1:2,35. Přijde vám to zmatené ze samých změn formátu a roztahování a stahování? Je to realita, takhle zmatený jsem byl i já. Inu, stalo se mi to poprvé a snad naposledy. Takovouto pakárnu by si distributor filmu měl rozmyslet udělat podruhé.

poznámka: Tohle se nestalo mě, ale slyšel jsem, že kolegovi se film začal na plátno promítat v takovém malém obdélníčku, který se postupně zvětšoval a zvětšoval, až z něj byl na plátně obraz správně vysoký a široký. A v přiložené dokumentaci bylo napsáno, že se jedná o opatření z důvodu úspor na výrobě kopií...

Někdo by třeba řekl, že na Barrandově šetří. Blbost! Já říkám, jsou to plantážníci!