ABBA forever?

Do chotěbořského kina jsem začal chodit (jako divák) od roku 2007. To že před filmem hraje v kině ve foyer, sále i venku před kinem nějaká muzika, aby se vědělo, že se promítá a navodil se pocit pohody k rozhovoru ve foyer a sále aniž by ho každý poslouchal, jsem tak nějak věděl, ale nezajímal jsem se o to. Prostě hrála. Člověk přišel jednou za čas do kina, slyšel nějaké písničky a pak už ho stejně zajímal jenom film.

    Pak jsem se ale začal v roce 2009 v kině zaučovat a už jsem si všímal mnohem více věcí, které se tam děly. Také toho, hraje z reproduktorů vlastně švédská popová kapela ABBA. Po promítačském kurzu jsem začal sám muziku pouštět a dost mě překvapilo, když jsem v počítači našel jen jedno jejich album. Občas se pouštěla směska Těžkýho Pokondru a bylo tam i pár písniček Jarka Nohavicy. To ale bylo všechno. Kolegové stejně ze zvyku pouštěli pořád ABBU. 

    Zhruba po půl roce už jsme si i s kolegama říkali, že už nemůžeme dál mučit diváky (i sebe) stále stejnými písničkami. Chtěl jsem s tím něco udělat - to víte, mladá krev. Dozvěděl jsem se, že kina platí poplatek OSA pro veřejné pouštění muziky a tak se dá pustit téměř cokoli. Napadlo mě tedy, že když už jsme v kině, kde běží filmy a ne nějaké hitparády, není třeba pouštět žádné profláknuté popové písničky. A nemá smysl ani měnit žánr, protože každý máme rádi něco jiného. Proč tedy nepouštět přímo písně a melodie z filmů? Co může být lepšího, než přijít do kina, sednout si do sálu a při čekání na film se zaposlouchat do známých melodií. A třeba i s partou, se kterou tam sedím, řešit, z jakého filmu právě tato píseň je a kdo že to v něm hraje a kolik kamarádů ten film vidělo. Zkrátka co nejvíce zpříjemnit divákovi čekání na film. To přivodilo otázku, zda můžu k filmu pustit jakýkoli soundtrack. To asi ne. Nehodilo by se před krimi thrillerem Sedm poslouchat téma z Lásky nebeské. Takže jsem musel vybrat nejrozšířenější filmové žánry a podle nich dále vybírat písně. Jako bonus za takovouto práci je, že lze výběrem hudebních motivů a melodií z filmů nenásilně navodit atmosféru nadcházejícího promítaného snímku. První vybrané žánry byly: akční, drama, romantika, dětské+pohádky, fantasy+sci-fi, muzikály a komedie. Do každého žánru jsem počítal (protože hrajeme 30 minut před představením) zhruba dvanáct až patnáct písní o stopáži nejlépe kolem dvou a půl minuty. Řekl jsem si, že dlouhé písně nejsou žádoucí, poněvadž je dobré, když se stihne více krátkých písniček, aby byl divák stále zaujat. Čekala mě náročná práce, kterou bych sám dělat nemohl, protože jsem se v té době ve filmech tolik ještě nevyznal. Nejlepší tedy bylo s mým nápadem zajít za někým, kdo se ve filmech natolik vyžívá, že dokáže vybrat známý film i dobrou píseň. Tím někým jsem měl na mysli Dana Pleskače. Společně jsme dokázali vybrat na 100 známých a oblíbených filmů výše zmíněných žánrů. Stejně tak jsme museli od každého filmu vybrat jednu píseň. Píseň musela být tak akorát dlouhá, nesměla mít zdlouhavé intro ani nudný závěr a měla obsahovat co nejvíce témat a melodií charakteristických pro ten daný film. Většina soundtracků naštěstí má jednu píseň splňující právě naše požadavky, takzvané Main Theme. Práce to byla náročná a trvala ve výsledku přes patnáct hodin. Ne vždy se podařilo při výběru splnit všechny požadavky, ale pokud ne, tak jen proto, že dotyčná "nevyhovující" píseň byla prostě nejlepší. Například přes sedm minut dlouhá píseň z Pána prstenů, která obsahuje většinu témat a známých melodií či (také přes sedm minut trvající) píseň z muzikálu Hello, Dolly, ve které zpívá samotný Louis Armstrong. 

    Neříkám, že se mi hned podařilo sehnat všechny vybrané písně, ale postupně seznam doplňuji. Stejně tak i žánry postupně prochází obměnou. Stále se sice neobjevily písně k hororům, ale fantasy a sci-fi jsou již rozděleny a doplňují se o nové písně. Seznam písní se také rozšiřuje a například poslední přírůstek je píseň The Game Has Changed ze sci-fi snímku Tron - Legacy.

    A jak vlastně vypadá příprava před puštěním písní? Před filmem se podíváme na ČSFD, jakých žánrů se film týká a pak, pokud je jich víc, je namícháme do přehrávače a pustíme. Doufám, že se můj malý projekt neminul účinkem a diváci jej v našem kině ocení. Až půjdete příště do vašeho kina, zaposlouchejte se, co tam pouští, uslyšíte třeba známou melodii...
                                                                   anebo "...you are the dancing queen / young and sweet, only seventeen / dancing queen, feel the beat / from the tambourine, oh yeah...."